Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Bolest neutopíš - podle skutečného příběhu
Úvodník: Některé příběhy píše sám život. A daří se mu to dokonale. Umí naše osudy dost pěkně zamotat. Ale možná... možná si je někdy zamotáváme i sami?
Hlavní hrdina románu BOLEST NEUTOPÍŠ prožil dvě manželství, každé úplně jiné. A s nimi přišla spousta bolesti, ale také nespočet hezkých chvilek, malých i velkých radostí, kterých si Míra s přibývajícím věkem stále víc váží.
Článek: Kniha kvůli momentální situaci na knižním trhu a rostoucím cenám papíru prozatím vychází jen jako e-kniha. Snad bude situace příští rok lepší a román se dočká i knižního vydání.
Ke čtení vás možná navnadí (nebo od něj odradí?) krátká ukázka:
„M-mám st-trach,“ přiznala těžkým, unaveným hlasem. Jazyk se jí při vyslovení některých hlásek zadrhával. Mluvit pro ni byl stále větší problém, stejně jako všechny ostatní, dříve tak samozřejmé věci.
Dívala se na něho svýma velkýma smutnýma očima, které poslední dobou ztratily jiskru a stále častěji se stávalo, že je přistihl, jak hledí kamsi do cizího prostoru, jež vnímá jen ona sama. V tuhle chvíli ale vyvolávaly dojem bolestného uvědomění.
Natáhla k němu ruku a znovu se těžce nadechla. „Pod-děl-lala... s-sem to… viď...“ Klesavá intonace hlasu vytvořila z otázky spíš oznámení. Ale pochopil to.
Vždycky se snažil jí říkat pravdu, i když byla hodně tvrdá. „Trochu jo,“ musel proto souhlasit. Nehodlal jí začít lhát, jen protože se blíží konec toho všeho. Nebude jí mazat med kolem pusy, protože umírá. „V tomhle si nemáme co vyčítat,“ dodal rychle. „Taky jsem to podělal. Máme holt takovej podělanej život.“ Pokusil se tomu zasmát.
Levý koutek jejích rtů se také lehce pohnul. Jen torzo úsměvu, ale lepší než nic. Lepší než se hádat, ušklíbl se pro sebe. Mockrát se spolu ošklivě porafali. V těch chvílích byl vytočený doběla, ale k jejich vztahu to neodmyslitelně patřilo. Bolavá syrovost lásky.
Aniž si to uvědomil, sevřel jí ruku o něco pevněji. Sykla. Zapomněl, jak je teď křehká, jeho statečná bojovnice. Rychle povolil. Omluvně ji pohladil po prstech.
Naplněn vděčností se na svou ženu znovu zadíval. I ona na něj. Něžný pohled plný lásky… Necítila se dobře, ale přísahal by, že se těma očima na něj usmívá. Říká mu spoustu krásných, nevyřčených vět. Slovy by je nejspíš zkazila. Působily by neohrabaně, možná by do nich vložila jízlivou poznámku. Ale tím pohledem, tím sdělila vše.
Povídali si beze slov.
Políbil si prst ukazováčku a položil ho na její ústa.
Když za ní před pár minutami přišel, chtěl jí jen nalepit náplast proti bolesti a poté jí zkrátit čas povídáním. Jenom než opiáty zaberou. Nikdy to netrvá dlouho.
Teď se ale rozhodl zůstat s ní, dokud neusne. Přidržela si ho tím pohledem. Jako by visel na laně jejích myšlenek. Nemohl odejít, nepřála si to. Kolik takových okamžiků spolu ještě prožijí?
Svíral jí ruku a tiše se na ni díval. Tiše začal broukat jednu z jejích oblíbených melodií. Naslouchala a spokojeně přivírala oči. Úplně pomaličku, jako v přehnaně zpomaleném filmovém záběru, jako by každá sekunda trvala půl minuty.
Byl moc rád, že souhlasil, aby těch pár posledních týdnů, které jí podle lékařů zbývaly, strávila doma. I když se mu do toho nejdřív nechtělo. V nemocnici by ale zůstala na všechno sama.
Pozoroval výraz v jejím obličeji. Představoval si, jaké obrazy jí asi běží myslí. Určitě něco hezkého, vypadala spokojeně. Opiáty v sobě rozpustily veškeré obavy.
Chci si přečíst delší ukázku či koupit e-knihu: https://www.palmknihy.cz
Web autorky: www.literarnistrom.cz
08.10.2021 - Renata Šindelářová