Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - MĚSTO DÍVEK– nejnovější dlouho očekávaný bestseller Elizabeth Gilbertové
Úvodník: Když vyšel román JÍST MEDITOVAT, MILOVAT americké spisovatelky Elizabeth Gilbertové (česky v nakladatelství JOTA v roce 2011) a pak znovu po jeho filmovém zpracování s Julií Robertsovou a Javierem Bardemem v režii Ryana Murphyho, strhla se čtenářská i divácká bouře. Román si přečetlo přes sedm milionů čtenářů, vyšel ve čtyřiceti jazycích a dostal se do čela žebříčku bestsellerů The New York Times a držel se tam 199 týdnů. Podobně to bylo i s pokračováním s názvem V DOBRÉM I ZLÉM (JOTA 2011), prodaném do 27 zemí a taky dlouho figurujícím na žebříčku nejprodávanějších knih.
Článek:
Český čtenář se měl prostřednictvím nakladatelství JOTA možnost seznámit i s dalšími knihami Elizabeth Gilbertové - příběhem botaničky pátrající po záhadách evoluce a stále více se klonící ke království, duchovna a zázraků PODPIS VŠECH VĚCÍ (2014) a nebeletristickém pohledu na lidskou kreativitu VELKÉ KOUZLO (2016). Na další velký bestseller se však netrpělivě čekalo víc než deset let. Je jím právě vycházející MĚSTO DÍVEK.
Gilbertová se tentokrát nevěnuje zralé ženě, ale její hrdinkou je devatenáctiletá dívka Vivian Morrisová. Poznáme ji na prahu čtyřicátých let, kdy ji vyhodí z Vassarovy univerzity. Její bohatí rodiče jsou z toho zoufalí, a tak ji pošlou do New Yorku k tetě Peggy, která vlastní na Manhattanu revuální divadlo. Vivien nebere život příliš vážně, sama o sobě říká, že byla „bohatá a rozmazlená“ a chce si užít života naplno.Jediné, co skutečně mistrně ovládá je práce na šicím stroji, který si bere s sebou do New Yorku. V prostředí divadla se rychle zorientuje a protože za levný peníz dokáže přešít staré šaty ze sekáče do padnoucích kostýmů se stane rázem miláčkem všech varietních tanečnic.
V podřadném a bulvárním divadle Lilly Playhouse žije pestrá společnost a Vivien zde najde bohémský život, jaký ji vyhovuje. S kamarádkou Celií obráží večírky a zábavy, pije, flirtuje – bylo to „neustálé hledání toho živoucího“. při němž si nenechali nic ujít a nic propásnout. Není zrovna vzor ctnosti, takže si ji čtenář (či spíše čtenářka) nemusí hned oblíbit. Přesto jsme svědky jejího kamarádky naplánovaného sexuálního zasvěcení („bylo to strašně divné“) i její první extáze („...a pak se nebesa zřítila“). Po čase se zřítí i život Vivien...
Ke cti autorky je nutno přiznat, že život a ruch divadla popisuje velice podrobně a pečlivě a čtenář (spíše však čtenářka) mají dost prostoru na to nechat se do prostředí vtáhnout. Poznáme herce, tanečnice, kostymérky, sledujeme přípravu a zkoušky nové hry, podle níž má kniha název. Mimořádně zajímavé jsou osudy anglické charakterní herečky Edny Watsonové, která se z nutnosti ujme role bordelmamá, jejího „bezvýznamného,i když hezkého“ manžela Arthura i nadaného leč nestálého Peggyina manžela Billyho, který hru píše a režíruje. To jsou dokonale odpozorované a rozlišené charaktery. Divadlo je možná pro mnohé uzavřený svět, ale vztahy mezi aktéry se nijak neliší od jiné části společnosti. Nezapomeneme ale, že prudérní Amerika čtyřicátých let (byť s nepříliš pronikajícími ozvuky války) měla svá společenská pravidla, jejíchž překročení mohlo vést k osobní zkáze.
Je vám skoro líto, že v druhé části svět divadla opustíte a v poválečném období poznáte zkušenější, vyzrálejší, leč stále živočišnou Vivian v pracovním úsilí obstát v nově se rodící společenské hierarchii. Spolu s další kamarádkou, zpočátku dětskou Marjorií, zakládá svatební salón a věnuje se tomu, co od malička umí - šití. Tahle symfonie práce a úsilí možná zpočátku nepřijde tak zajímavá jako pozlátko divadelního světa či sexuální, médii přetřásaný skandál, ale Gilbertová dovede psát poutavě (i když někdy mírně zdlouhavě) i o obyčejných záležitostech. Vivien pozvolna dozrává a...
...konečně dojde na odpověď na otázku, kterou si kladete od začátku. Kdo je tajemná Angela, jíž Vivian podrobně vyjevuje svůj život? Kdo je její otec a co pro Vivian znamenal?
Jestliže až dosud mi kniha mohla připadat místy trochu pomalá či možná i nudná, jestliže jsem si říkal, že je určena zcela jistě jen ženským čtenářkám a jestliže jste dokázali přejít některá klišé („...v určitém okamžiku života ženu prostě začne unavovat to, že se stále stydí“ nebo, že cílem ženy je“udělat chlapa trochu lepším“ případně již zmíněný výkřik po prvním orgazmu „A pak se nebesa zřítila“), odpustili mnohá zevšeobecňující zjednodušení (viz Edna říkající Vivian: Ty jsi...prototyp ženy. Nezajímavý tuctový typ...Žena tvého typu... nikdy není významná ani zajímavá.), pak ve třetí (nijak neoddělené) části vybuchne – obrazně řečeno – bomba – alespoň pro mne.
Vivian je pověřena tetou Peggy připravit pamětní varietní představení pro brooklynské námořnictvo. A tady se potkává se strážníkem s jizvami po spáleninách Frankem Greccem, obdivovatele jejího padlého bratra Waltera, s nímž sloužil na iodi zasažené japonským kamikadze. Teprve po setkání s uzavřeným stydlivým člověkem, který nespí a nesnáší lidský dotek si Vivian uvědomuje to, co jí život nabízel a co jí unikalo. Sama říká “Měla jsem milence, ne lásku. S některými jsem začala chodit a s malinko z nich se stalo to nejlepší, totiž mí přátelé. Ale s nikým se to nezměnilo v to, čemu byste mohla říkat opravdová láska...“
Nyní už ale musíte začít věřit v to, co zní jako další fráze „V životě vás nic tak nevykolejí jako pravá láska.“ Je těžké popsat pocity, které jako čtenář zažíváte při stále častějších schůzkách Vivian s Frankem, při jejich bloudění nočními ulicemi New Yorku, nekonečnými rozhovory, při jejich upřímném poznávání a odhalování minulosti, sbližování beze stopy studu, klamání či předstírání. Láska se rodí nečekaně, ne vždy taková, jakou by si aktéři představovali a určitě ne taková, jakou znají čtenáři z milionů knih. Tenhle vztah je výjimečný, právě tak jako jsou výjimeční jeho aktéři. A přitom tak přesvědčivý a věrohodný, že se neubráníte dojetí. Jestliže jsem až dosud bral knihu Elizabeth Gilbertové jako čtenářský bestseller určený k uspokojení čtenářských potřeb širokého publika a tudíž ji četl s určitým mírně přezíravým nadhledem, pak v poslední části mě kniha „dostala.“ Že může být opravdová, hluboká láska bez doteků a sexu? („Sex je příliš často podvod – zkratka k intimitě. Způsob jak přeskočit fázi, kdy poznáváte něčí srdce tak, že místo toho poznáváte jen jeho tělo.“) Že se mohou dva lidé tak dokonale poznat a odhalit před sebou i ta nejskrytější tajemství? Tomu se možná budete vzpírat věřit. Ale, jste-li citliví a přístupní, Elizaberth Gilberová vám o tom poví víc, než si možná dokážete připustit. Pokud jí uvěříte můžete nabýt přesvědčení, že tady (ve třetí části knihy) se vám dostává netuctového románu o „pravé“ lásce. Přijmete jej i tézi, že pravá láska je někde jinde než ji drtivá většina z nás hledá?
Nejde jen a jen o knihu pro ženy. I muži si hlavně poslední část mohou užít. A pokud ji koupíte své ženě k nějakému výročí či k blížícím se Vánocům, pak jistě sklidíte velké uznání. Stejné jako jsme dali autorce Elizabeth Gilbertové.
******************************
Elizabeth Gilbertová: MĚSTO DÍVEK
z anglického originálu City of Girls přeložila Jitka Sládková
vydalo nakladatelství JOTA, s.r.o., Brno, 2021
23.10.2021 - Stanislav Polauf