Svazek zaujme hned od prvního textu „Jak jsem...,“ v němž nás autor seznámí s tím,, jak se dostal na prkna Velkého divadla a jaké měl jako komparzista pocity. A také hned poznáte, jaký styl Marek Velebný zvolil. Je to vyprávění – vyprávění v první osobě o zcela obyčejných věcech a událostech v jeho životě, o lidech jemu blízkých a o jeho pocitech. Těch vyprávění je dvanáct jako měsíců v roce a autor dovede udržet čtenářovu pozornost ve všech částech.
Možná si řeknete, kdo je to Marek Velebný a v předmluvě vám to osvětlí jiný kolega spisovatel města Plzně Ivo Fencl. Vlastní seznámení si však ordinuje Marek Velebný sám – ve svých vyprávěních se dostatečně odhaluje a spolu s jeho zážitky prozrazuje i svoji osobnost. Že jde o člověka kulturního a kultivovaného je zřejmé od začátku, dozvíte se o jeho aktivitách v divadle Dialog, jeho slabosti k fotografování (zvláště hezkých dívek) i o jeho zaměstnání u bezpečnostní agentury. Mezi jeho osobní vlastnosti podle Ivo Fencla, patří především jeho smysl pro „dodržování vztahů i přátelství“ a to, že je to „chlap, který svůj názor vysloví bez okolků, upřímně.“ Mnoho dalšího už na sebe (ať vědomě či podvědomě) prozradí autor sám ve svých textech.
Už názvy říkají mnohé. Jak jsem...se stal otužilcem, jaký má vztah k domácím mazlíčkům, jak točil s Hynkem Čermákem, jak jako nezkušený řidič převážel přítelovo velké auto, jak hraje petanqueové turnaje, jak zůstal uvězněn mezi dveřmi hlídaného objektu a podobně. Každé vyprávění je příběhem samo o sobě, ale nejde o povídku. Velebný opravdu „jen“ vypráví, bez toho, že by se pokoušel o dramatické vystupňování, snahu o humor za každou cenu (jako u zjevně milovaných autorů Šimka a Grossmanna) či o zakončení vtipnou pointou. Přesto jeho vyprávění právě tyto vlastnosti nepostrádá, ale jsou skryté a pozorný čtenář si je najde.
Když se zamyslíte nad tím, co byste byly schopni vyprávět o situaci, kdy máte dvanáct hodin hlídat odstavenou tramvaj v centru města, pak by vám po pěti minutých došel zjevně dech. Marek Velebný dovede všední, obyčejnou až banální situaci rozvést tak, že vás zaujme a přečtete ji se zájmem. A humor? Pobaví vás třeba hned v březnovém textu tím, do jaké trapné situace ho dostal jeho domácí křeček usilovně v noci běhající v kolečku v kleci. I žertovné hlášky jako „To bylo dávno, to i Mrtvé moře bylo živé,“ vám v paměti dlouho zůstanou.
Chtělo by to citovat více, ale je už na čtenářích, aby si zajímavosti našli v knížce sami. Přes malý náklad (200 výtisků) se může stát sběratelskou kuriozitou, kterou si budete mezi sebou půjčovat. Marek Velebný dokazuje, že není velké a malé literatury, že není malých a velkých témat a že lze vyprávět i o zcela obyčejných záležitostech tak, že ze všednosti, obyčejnosti a banality se vyloupne skrytá krása a z té krásy pak umění s velkým U. Musí k tomu být ale autor, který to dokáže. A Marek Velebný takovým autorem je.
Více o autorovi viz http://www.marek-velebny.cz/
*****************************************************
Marek Velebný: JAK JSEM...
V Pro libris vydala Knihovna města Plzně p.o.za finanční podporry MK ČR,
Plzeň 2021