Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Intrikáni - Vítězslav Jareš



Úvodník: Nakladatelství Mladá Fronta nám ve své Edici 380V prostřednictvím různých světových autorů představuje jednotlivé policejní jednotky při nelehkém boji s organizovaným zločinem.

Článek: Nejnovější přírůstek v této řadě nese pořadové číslo devět a poprvé nám představuje domácího autora a napínavý příběh, odehrávající se převážné v pražském podsvětí a našem politickém bahně, což mu hned od začátku přidává na zajímavosti pro zdejší čtenářskou obec, pro kterou jsou neohrožení agenti FBI vyskakující z televizní obrazovky již značně okoukaní.
Začátek poutavého vyprávění nás přenese na konec roku 1989, kdy se z tajných archivů STB během kvapných skartačních prací nenápadně vytratí některé důležité dokumenty. V nejvyšších sférách se dá očekávat pořádné zemětřesení, ale spisy obsahují zajímavé materiály, kterými půjde spousta lidí pořádně přimáčknout ke zdi a ta pravá moc, tahající v pozadí za nitky, tak prakticky zůstane i nadále ve stejných rukách.
O deset let později se však ke slovu dostává několik policistů z oddělení vražd a protinarkotického oddělení, kteří společnými silami začínají při vyšetřování „palácového“ převratu v ruské mafii pomalu rozplétat složité klubko, vedoucí až k nečekanému odhalení skutečného pozadí, proč někdo sebral odvahu a likvidací vysoce postavených zločinců začal bruslit po hodně tenkém ledě.
V průběhu namáhavé mravenčí práce, kdy musí policisté bojovat nejen proti zákeřným mafiánům, ale i proti úplatným kolegům a politickým špičkám, kterým se příliš nelíbí, že někdo začíná šťourat do jejich sponzorských darů a pokládá jim nevhodné otázky. Hlavním hrdinům tak brzy dojde zákonná munice a pro dosažení svých cílů tak musí použít tvrdších metod, aby se jejich práce pohnula z místa.
Až sem je tedy vše v pořádku. Napínavý detektivní příběh z prostředí vysoké politiky úzce propojené se špičkami cizojazyčných mafií zasazený do známého prostředí se dobře čte, slušným tempem pádí kupředu a přestože je „pouze“ smyšlenou fikcí, pozorný čtenář v něm pozná různé větší či menší aféry, které se nedávno propíraly v mediích (padající armádní stíhačky, luxusní vily našich čelních politiků v zahraničí…).
Hlavní hrdinové (policisté z vražd, narkotik a jedna přespříliš horlivá televizní reportérka) pochopitelně mimo zdlouhavého vyšetřování žijí i svými civilními životy a tady to začíná poněkud skřípat, protože začínají být možná až příliš šablonovití (samozřejmě nechybí ani nezbytná soukromá vendetta) a čtenář, který má v daném žánru již něco „za sebou“ se v podstatě nedočká žádného většího překvapení.
Navíc se v knize vyskytuje pár rušivých míst, kdy se čtenáři mnohdy zbytečně vysvětluje jednání jednotlivých postav, přestože by to mohlo být mnohem lépe využito v samotném, textu. Například policisté z vražd se během své práce setkají se spoustou nepěkných věcí (my je při nich budeme doprovázet) a tak je jasné, že to občas asi bez trochy černého humoru nejde. Jenže přece to nemusíme dostat naservírováno takhle na talíři, abychom si na následující dvojstránce vychutnali veselé hlášky jednotlivých členů z tohoto útvaru. Pokud by to autor nechal bez „úvodní poznámky“, drsnější humor by pak vyzněl o něco lépe.
Další podobnou „botičkou“ je váhání o likvidaci důležitého svědka, který vlastně teoreticky vůbec nemusel zemřít, ačkoliv se zločinci během zametání stop nerozpakují vyřídit spoustu ostatních. Navíc podobná poznámka u jiného atentátu působí tak trochu jako pěst na oko, ačkoliv je z předchozího textu mezi řádky jasně patrné kdo a hlavně proč měl zemřít..
Výsledný příjemný dojem z knihy tyto drobné nedostatky však naštěstí příliš neovlivní, čtenář má před sebou slušný detektivní příběh, který sice až skoro v samotném závěru utrží pořádnou kaňku, když se nečekaně vynoří „zapomenutý rodinný příslušník“ a jedno oko nezůstane suché.
Pokud jste se tedy ještě s „Chobotnicovým“ typem literatury nesetkali, klidně po „Intrikánech“ můžete sáhnout. Zaujmou, pobaví, ale v konkurenci „vypsaných“ zahraničních velikánů to nebudou mít jednoduché, ačkoliv by jako jedni z mála „našich“ knih na dané téma určitě neměli chybět v knihovně každého příznivce tohoto žánru.

Foto obálky: www.kosmas.cz

26.01.2005 - Milan Nerad