Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Beseda s Jaromírem Štětinou
Úvodník: V pondělí 7. března se konala beseda se senátorem J.Štětinou. Byla organizována studentskou radou FF UK v rámci cyklu " Máme ještě vliv na to, co se v této zemi děje?"
Článek:
V pondělí 7. března 2005 se v rámci cyklu
“Máme ještě vliv na to, co se v této zemi děje?“
konala beseda s novinářem a senátorem Jaromírem Štětinou.Besedu moderoval Pavel Ryjáček z Českého rozhlasu 3 – Vltava. Besedy tohoto cyklu organizuje Studentská rada FF UK už asi dva roky, od nástupu Václava Klause do funkce prezidenta, kdy se trochu změnilo duchovní klima české politiky.
Společnost se bojovně rozděluje na nesmiřitelné politické strany a více či méně uniká to hlavní a podstatné, o co by tu mělo jít – o důvěru voličů ve své politiky, o víru, že jejich hlasy mají svoji váhu nejen při volbách.
Beseda byla zahájena informacemi o dění v Rusku a na Kavkaze, protože kdo jiný, než pan Štětina je povolán o tomto problému hovořit.
Povídal o tom, jak se musí změnit postoj Evropy i USA k Rusku. Jakýkoli větší konflikt, který se může rozhořet na Kavkaze, nevyhnutelně ohrozí i nás minimálně v hospodářské a vojenské oblasti. I když je toto území geograficky značně vzdálené, politicky a hospodářsky nás jakékoli neshody ohrožují. Samozřejmě nejen nás, ale stabilitu celého světa. V Čečensku vzniklo občanské sdružení „ soldatskije materi“( matky bojujících vojáků ), které se snaží jednat s gerilovými vůdci o možném vyřešení konfliktu. Je to taková první vlaštovka, která by mohla ukázat cestu k smíření. A jen smíření přinese zastavení všech obětí, včetně dětských.
Po rozpadu SSSR chce Rusko opět ovládnout jižní Kavkaz, kde má největší zájem o kaspickou ropu, která je nyní z více než 90% v rukou různých neruských konsorcií. Nový ropovod z Tbilisi přes Baku ke Středozemnímu moři se zcela vyhýbá ruskému území a Rusko tak ztrácí vliv na rozhodování, jak na trhu ropy, tak mu uniká kontrola v celé této oblasti. A těmto ekonomickým zájmům je podřízeno veškeré úsilí Ruska, bez ohledu na lidské životy.
Proto musí svět říct rozhodné NE ruské přítomnosti na Kavkaze.
Z hlediska vývoje naší společnosti musíme mít na paměti to, že naše vazby na Rusko neskončily. Existují propletence různých zájmových skupin, které bedlivě sledují změny a snižování demokracie v Rusku za značného přispění prezidenta Putina. V mnoha oblastech dochází k radikálnímu chudnutí obyvatel. Jestliže před dvěma lety nedostávali plat tři měsíce, teď je to i půl roku. Naproti tomu se při loupežné privatizaci obohatila úzká vrstva, která se má velmi dobře. Tyto rozpory jen pomáhají opětovnému nástupu komunistických kruhů, které zbídačenému lidu nabízejí zářné zítřky. To demonstruje i vítězství komunistů v některých postsovětských republikách, opět se staví sochy Stalina a pod praporem už neexistujícího státu se srpem a kladivem procházejí nespokojené demonstrace městy. Tady vidí senátor Štětina nebezpečí i pro Evropu a hlavně pro nás, protože čeští komunisté jsou stále spojeni s Moskvou a v Rusku se o bývalém sovětském bloku hovoří jako o blízkém teritoriu. Vpodstatě jsme sousto, po kterém by si mohl Kreml za určitých okolností sáhnout.
Proto senátora velmi znepokojuje i euroskepticismus některých politiků, včetně Václava Klause. Sounáležitost s Evropou, pevná sounáležitost, nás může ochránit před nebezpečím z východu. Musíme mít na paměti, že nás až tolik neohrožuje vnitřní komunismus, jako ten vnější. Určitá paralela je viditelná v historii, kdy nás postupně pohltil fašismus jako síla zvenčí. A právě poučení z minulosti by mělo spustit alarm, aby se chyba neopakovala.
Na otázky, jakým způsobem může Evropa a USA radikálně pozměnit válečnou politiku Ruska, odpověděl v tom smyslu, že ruská diplomacie používá lež jako svoji nejlepší metodu. Slyší pouze na „ bouchnutí do stolu“ ( americká politika za prezidenta Reagana, která vedla k zlepšení vztahů mezi západem a východem) a na otázku peněz. Podstatě to lze postavit na ultimátu : ruští vojáci opustí Čečensko a další oblasti, nebo nepřijde peněžní půjčka. Takhle jednoduše to ale nejde, protože v současnosti je tu ještě velký problém s muslimským světem a Rusko se považuje právě za ochránce před nájezdem muslimských hord a tak vlastně chrání Evropu, potažmo svět. Proto musí USA opatrně, ale pořád a neustále na Rusko tlačit, aby se svých expanzí na Kavkaz zřeklo. Nelze tuto aktivitu spojovat se záchranou světa před islámem. Tak to přece není.
Senátor je upřímným zastáncem ozbrojených zásahů USA v Jugoslávii, Afganistánu ( tam skončil skoro dvacetiletý konflikt) i Iráku. Mluví tak na základě svých zkušeností, byl přímým svědkem tamějších událostí. Válku samozřejmě považuje za největší svinstvo na světě, ale pokud stojí volba takto, je rychlý a úspěšný vojenský zásah proti totalitním systémům menší zlo a do budoucna také výhodnější. Jedinou pochybnost či výtku má v Bushově zdůvodnění útoku na Irák, které se později ukázalo jako lživé. Měl prostě říct: Chceme odstranit totalitní režim Husajna.
Naopak dává do protikladu útok Rusů v roce 1 994 na Groznyj, ten považuje za teror, Čečenci nikoho nenapadli. To se stalo záminkou k dalšímu dlouholetému konfliktu.
Je i proti porušování lidských práv na Guantanamu.
V druhé části se zaměřily otázky i na domácí půdu. Senátor je spoluautorem petice „ www.zruštekomunisty.cz“ . Poukázal na problémy komunismu i fašismu z mezinárodního pohledu, upozornil, že spolu s návratem komunismu, by se vrátily i zločinné a násilné metody. Je třeba nezapomínat.
KSČ snad měla být zrušena už na počátku 90. let, tehdy k tomu byla přístupnější celá společnost. Někteří to považují za slabost tehdejších politiků, jiní za určitou noblesnost. I V.Havel petici nyní nepodepíše: „ S obsahem petice souhlasím, ale podepsat ji nemohu, protože jsem na počátku 90. let tu stranu nedokázal zrušit.“
Cílem petice není zakázat KSČM jako takovou, ale zakázat propagaci fašismu a komunismu, aby bylo skutečně trestné tyto systémy propagovat. Apeloval také na sebereflexi lidí, kteří byť před rokem 1989 byli ve straně. Musí tuto situaci vyhodnotit, vyrovnat se s ní a společnost by jim měla dát šanci se zapojit, což se myslím děje. Rozhodně není cílem petice vyvolat novou hysterii, neútočit na lidi jen proto, že byli ve straně, žádné pranýřování a ponižování.
Na druhou stranu je nespokojen s tím, že aktivní a vlivní komunisté mají pořád možnost ovlivňovat zákonodárství, politiku i ekonomiku tohoto státu.
Na jednu z posledních otázek „Jaký máte názor na Beslan?“ odpověděl pro mnohé překvapivě, ale když o tom člověk přemýšlí, asi to musí pochopit také tak.
Řekl, že Šamila Basajeva zná už od roku 1992, často s ním mluvil . Později se dozvěděl, že skutečně tu akci ve škole řídil, má ty děti na svědomí. Chápu ten proces, kdy se z něho postupně stával zločinec. To, že to chápu, neznamená, že to schvaluji. Ta šílená válka mu vypíjela srdce i mozek, stal se lidskou kreaturou, protože vraždit děti - co ještě může být horšího? Ale on měl před očima těch 40000 zabitých čečenských dětí… Právě proto je třeba tu válku zastavit, jinak přijdou další masakry, další Neslaný, lidi jsou tou válkou otupělí, vyprahlí, pomstychtiví… Je třeba nejen plakat nad beslanskými dětmi, ale otřásat se i před zločiny ruské armády a ten konflikt zastavit. Svět musí podporovat demokratické ruské politiky a ne se sklánět před Putinem.
A tak jsme se vrátili k samým začátkům besedy a velkým úkolem senátora Štětiny bude vytvořit i u nás bezpečný a demokratický stát, který nedovolí právě tomuto státu vstupovat do našich obýváků pod jakoukoli záminkou . Ale to je úkol pro každého našeho politika, úkol nesmírně těžký.
Jaromír Štětina se narodil 6.4.1943 v Praze, vyrůstal v pohraničí u Frýdlantu. Maturoval na gymnáziu Voděradská v Praze, v roce 1967 promoval na VŠE v Praze. Nastoupil jako elév do Mladé fronty. Po okupaci pracoval jako geodetický dělník, dálkově vystudoval přírodovědeckou fakultu, obor geologie. V letech 1970 – 1999 mnohokrát cestoval na Sibiř a do Asie, psal cestopisy, založil český rafting. Na sklonku osmdesátých let pořádal politické přednášky, bylněkolikrát zadržen orgány STB. Koncem 1989 se stal zakladatelem Syndikátu novinářů, nastoupil do Lidových novin, kde pracuje tři roky jako zpravodaj v Moskvě. V roce 1993 – 4 se stává šéfredaktorem Lidových novin. V roce 1994 zakládá agenturu Epicentrum, spoluzakládá humanitární společnost Člověk v tísni. Specializuje se jako reportér na válečné konflikty v Evropě, Asii a Africe. Je autorem stovek statí, deseti knih, mnoha filmů apod. Od roku 2004 je senátorem.
12.03.2005 - Jindřiška Kodíčková