Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - I blbost může znamenat diskriminaci!



Úvodník: V minulých týdnech mne téměř skolila zástava srdce, poslouchaje staronová obvinění z Unie, získaná prostřednictvím agentury JPP, a drzost, ne - sprostost, řekl bych, zatím pouze několika cikánských – romských rodin, jež pravděpodobně objevily nový zdroj příjmů.

Článek:

A to způsobem nadmíru nechutným. Žalují ve Štrasburku český stát, (jenž se mimochodem zajímá a podporuje toto etnikum dle mého názoru v některých případech více než je zdrávo), kvůli údajně záměrnému umisťování cikánských – romských dětí do zvláštních škol.
Přitom všichni známe pravdu o imigraci Cikánů – Romů do rozvinutých západních zemí, prý z důvodů rozbujelého rasismu v Česku. Přesněji, pravdu znají ti, kteří si nenasazují růžové brýle a nelžou sami sobě do očí. Českému lidu obecnému bylo ve věci jasno ihned. Jednalo se čistě o ekonomicky motivovanou imigraci s otevřenou záchrannou náručí českého státu. Náš hodný (nebo hloupý?) stát navrátivším se imigrantům vyplatil zpětně sociální dávky v plné výši (což mohlo v některých případech po dvouletém „výletu“ činit až půl milionu korun) a dokonce jim poskytl náhradní ubytování za byty a obydlí, která Cikáni – Romové před odjezdem prodali. Koneckonců pravdu českého lidu uznali i „postižené“ státy. Kanada a Švédsko bleskovou změnou imigračních zákonů, Velká Británie vybudováním selektivní budky na našem svrchovaném území. V tomto případě se o diskriminaci nejednalo. Zajímavý přístup, že ano? Pouze česká vládnoucí neschopnost opět mlčela.
Všichni rovněž víme, jak to je v drtivé většině případů s (ne)chutí pracovat. Proč? Jestliže má můj plat činit polovinu až dvě třetiny sociální podpory a ztrátu výhod, jež této minoritě stát poskytuje, to by se málokterý český občan „hrnul“ do práce. Jednoznačně špatná sociální politika státu. Mimochodem – i z tohoto důvodu si neustále utahujeme opasky přes vyšší výkony ekonomiky.
Nyní stát dostal za všechny ty dary poděkování v podobě žaloby. Lid obecný neví, zda má nad takovou „vyčůraností“ plakat, smát se, nebo vztekat. Ale mlčíme. Ba co víc, máme strach! Uhýbáme očima, uhýbáme z chodníku, bojíme se i jen mírně projevit nesouhlas, abychom nebyli překřičeni, nebo dokonce fyzicky napadeni. Nadáváme a stěžujeme si pouze doma, nebo v kruhu dobrých známých stejně jako kdysi za komunistů. Nepřipadá vám, že je diskriminace o nějakých 180 stupňů otočená?
Pro učitele musí obžaloba znamenat něco podobného jako pro lékaře nařčení z úmyslného usmrcování nevyléčitelně nemocných pacientů. Vždyť by šlo o znevážení, doslova pošlapání ducha národa! Jak je vůbec možné, že se za svůj resort okamžitě nepostavila ministryně školství? Také se bojí, aby nebyla obviněna z rasismu nebo diskriminace?
Proč se sociální odbory a ochránci všemožného nezajímají, jaké studijní podmínky vytvářejí tito občané svým dětem? Proč nechtějí vidět, kam zmíněná dítka chodí „studovat“ s rodiči po výplatách sociálních dávek – herny, restaurace? Co pocity občana, jenž se toho téměř denně stává svědkem a stát mu lže do očí, když se tváří, že skutečný důvod romské problematiky nevidí?
Snad jediné plus vládnoucí garnitury, která nedovede ani důrazně ani zodpovědně tuto problematiku řešit, je, že zruší zvláštní školy. Ony sice stejně nepřestanou existovat třídy pro pomaleji, nebo méně chápající děti. Což je správné a spravedlivé, poněvadž pomalejší způsob výuky umožňuje handicapovaným dětem dosáhnout mnohem širšího vzdělání oproti běžné výuce. Především se jim však musí věnovat rodiče. A hlavně – už nikdo si z jejich handicapu nebude dělat kšeft. A o tom to je!



23.05.2005 - Radek Dolanský