Spíš než králův lov na ženy (konec konců Francie v té době má za sebou slavnou éru Ludvíka XIV. i dalších Ludvíků, kteří se nerozpakovali nocovat pokaždé s jinou dámou - a ty o tuto poctu mezi sebou nemilosrdně soutěžily) pohoršily tehdejší vládnoucí společnost Hugovy výroky o nekalostech mocných (šlechty i krále), kterými dokonale šlehal i tehdejší svědomí. Přesto námět nezapadl, proslavil se v operním provedení G. Verdiho pod názvem Rigoletto.

Ostrý protivládní náboj dnešní mocné pochopitelně nevzrušuje ani nezastrašuje (příkladem jistě byl spokojeně sedící a pak tleskající předseda vlády J. Paroubek). Zbývá tedy druhá linie příběhu, kdy král se dostane na „stopu“ utajované dcery svého šaška, svede ji a tím zavdá příčinu jejímu otci, aby zosnoval pletivo pomsty. Že v té pavučině zášti uvízne nejméně vhodná osoba, je nabíledni. Silný romantický příběh, jenž neztratil míru věrohodnosti, slaví úspěch v operním zpracování. Na Vinohradech se pokusili o činoherní provedení, ale výsledek se poněkud rozplynul v rozmělněný a rozvláčný počin.

Sledujeme velkolepé scénické provedení, založené snad na všech možnostech, jež scéna nabízí. S králem a jeho milostnými zážitky se vznášíme doslova v nebi, abychom okamžitě spadli na pevnou zem, kde se rozehrává intrikánská zápletka šlechtických opor královské moci, anebo pohledem zamířili přímo do propadliště dějin, kam na smrt s hlavou hrdě vztyčenou odchází zneuctěný manžel královy favoritky. Vše zahalují a odkrývají lehounké ševelící závěsy, doplňují bohaté kostýmy, výrazné líčení i mohutné světelné efekty.

Bombastičnost scény o to více kontrastuje s bezradností, kterou nabízí vlastní provedení. V první části se vlastně nic neděje, sledujeme galantně taneční kroky krále slídícího za dalšími prchajícími laněmi. Vztah „tvořitelů“ dvora ke králi je jednoznačný (dějinami ověřen jako účinný a kupodivu asi správný). Tváří v tvář servilita a devótnost, za rohem chvástavé opovržení, pomluvy a výsměch. Hugův romantický verš zde neměl možnost zaznít v plné kráse. Srdceryvným monologům šaška chvílemi nebylo rozumět a svoji délkou působily nejen nesrozumitelně a fádně, ale ještě protahovaly dosud nevýrazný děj. Druhé dějství nabralo na obrátkách, vše podstatné se událo právě teď. Zhuštěná dramatičnost druhého dějství ale již nemohla hodnověrně gradovat do výšin klasického romantického étosu.

Herců na jevišti bylo dosti, mnozí pouze postávali, nebo přecházeli a na svoji hereckou příležitost doslova číhali, někteří marně. Václav Postránecký v roli šaška sice kulhal, křivil bolestně tvář, zapáleně lál zpropadenému králi, ale tragický osud postavy vyzníval dvojsmyslně. Že by to klaunovské nalíčení? Jeho dcera Blanche, dosud pečlivě schovávaná před sluncem i muži, předvedla stejně bledničkový výkon: že je do krále hluboce zamilovaná jsme jí moc nevěřili. Ovšem cikánka (M. Málková) předvedla slušný aerobický výkon, v jinak klidném pojetí dosti překvapující. Moc hezky se dívalo na spřádání nitek vedoucí k zavraždění krále. Svatopluk Skopal důvěryhodně zahrál člověka na spodině společnosti, jenž se snaží poctivě dostát hrozným závazkům, za které dostal zaplaceno.

Temným bohem, osudem, jenž provázel děj, se stala podivná, skoro čarodějnická postava Chrliče v podání M. Stropnického. Tu a tam se zjevoval v netypických místech v lóžích a expresívně chrlil zpěvné vysvětlující songy. Že by divák ještě potřeboval nápovědu?

Silný prožitek, jenž nabízí romantická láska, vedoucí až fyzické k záhubě, se rozpustil v barevnou podívanou bez mrazení v zádech či politování oběti nenaplněné lásky.

Podle Victora Huga napsal Tomáš Vondrovic.
Režie Michael Tarant, scéna Tomáš Moravec, kostýmy Dana Hávová, texty a hudba písní Martin Stropnický, choreografie Robert Balogh, dramaturgie Tomáš Vondrovic.
Hrají:
Triboulet Václav Postránecký, František I. Jan Šťastný, Blanche Jana Bernášková, Pan de Saint-Vallier Petr Kostka, Saltabadil Svatopluk Skopal, Maguelonne Marie Málková, Barbora Petrová, Clément Marot Jiří Dvořák, Pan de Montmorency Martin Zahálka, Pan de Montchenu Jiří Žák, Pan de la Tour-Landry Martin Davídek, Pan de Cossé Jiří Čapka, Paní Bérarda Jana Hlaváčová, Chrlič Martin Stropnický.

Premiéra představení Král se baví 14. 10. 2005 v Divadle na Vinohradech.