Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Slavila osmnáctku!



Úvodník: Kapela Původní Bureš slavila v Malostranské besedě 18. rok existence, tedy jakousi hudební dospělost. Partnery k rozhovoru o Původním Burešovi, o 18 letech a o slávě mi byli Jaromír František Palme (řečený Fumas) a Petr Chroma Hernych (řečený Brut).

Článek: Dneska jste oslavili 18. rok existence Původního Bureše. Jaká je pro tebe tahle rekapitulace, jaké rozdíly vidíš mezi kapelou dnes a před 18 lety?
Fumas: My jsme se dneska vlastně vrátili do situace, v jaké jsme hráli před těmi 18 lety – koncert byl jeden velkej mejdan. Tehdy byly koncerty jednou za měsíc, někdy taky za dva... Takže když už ten koncert byl, tak jsme se na to strašně nachystali, připravili jsme si oblečky a všechny tyhle věci, nakoupilo se pití, vyfutrovala se tím šatna...
Brut: Vlastně jsme se sešli na mejdanu v tom klubu, kde se hrálo a pak jsme si ještě zahráli...
Fumas: A mám pocit, že jsme hráli opilejší než dneska :-)... A taky asi hrajeme s větším nadhledem, tenkrát jsme víc počítali takty, akordy – pochopitelně.

Já jsem vás slyšel poprvé asi před čtyřmi lety, když jsem hrál v jakési kapelce a někdo mi vrazil do ruky kazetu s výběrem vašich písniček se slovy "tohle musí každý člen znát".
Fumas: To je hezké.

Určitě, mělo to svoje kouzlo. Jak bys přiblížil vaši hudbu lidem, kteří vás nikdy neslyšeli?
Fumas: Nikdy neslyšeli? Já mám pocit, že takové to psychedelic-punk-folk-rock to docela charakterizuje. V tom je všechno.
Brut: Na deskách je určitě víc folku, na koncertu víc punku.
Fumas: Jsou to písničky, který se dají hrát v hospodě se španělkou a nebo taky v deseti lidech na pódiu s řádným nazvučením. Určitě nám jde hodně o texty.

Před rokem jste vydali poslední CD, Kůň s pěti nohama. Těch klasických už máte na kontě zhruba 7. Které vaše cédéčko považuješ na nejlepší, které máš osobně nejradši?
Fumas: Sporná otázka, ke každému mám vztah trošku jiný. Přepadli vás indiáni – to je úplně první, to byl mejdan.
Brut: Něco jako ty písničky, co jsme hráli dneska na začátku.
Fumas: Pak Kozí dech – to jsme vyrobili z ničeho, ve 4 lidech, na 4-stopý kazeťák z bazaru.
Brut: Pro mě je Kozí dech naprosto zásadní nahrávka, na které vzniknul Bureš v té podobě, v jaké funguje dneska.
Fumas: Jo jo - skončil mejdan, zůstali jsme my dva, sehnali si bubeníka. Potom přišly Drobné radosti psychedelické kachny – potřebovali jsme studiovku, tak jsme se složili, každý dal 2 tisíce a šli jsme do studia natáčet. Pak se s tím obíhali firmy, Indies na to kývli, ale chtěli to přetočit – my jsme řekli ne, nám se ten zvuk líbí... Tak jsme se rozhodli natočit nové CD a tohle tam dát jako bonus. Tak se natočil Ples tapírů.
Brut: Ale spousta lidí to nepochopila... a říkali, že ta deska je strašně dlouhá.

Já jsem to měl půjčené z knihovny a nebylo tam originální cédéčko – někdo ho ukradl a dal tam přepálenou kopii. A já jsem pak dlouho žil v domnění, že dotyčný zloděj jako svou dobrou vůli na tu vypálenou kopii ještě přidal druhé vaše CD jako bonus.
Brut: Byl to bonus, ale už v originále.
Fumas: Pak byl Ghost do domu, ten je trochu zvláštní – je to složené jako deska. Když jsem to skládal, věděl jsem, v jakém pořadí ty písničky na desce budou a dokonce jsme je v tom pořadí i nahrávali. Možná má horší zvuk, než jsme chtěli - díky zvukaři, my jsme se dost pohádali se zvukařem a ten mix zůstal na půl cesty. Ale je to určitě naše nejkoncepčnější deska, za písničkama si stojím.
Pak máme Myš you were here - to jsme naklusali do televize, za dopoledne jsme to natočili, za odpoledne smíchali. Všechno se to točilo naživo. Vlastně už od Ghosta do domu se základy včetně zpěvů točili živě.
Brut: Náš bubeník tam tehdy dělal a říkal, jestli bysme nechtěli tam na den otevřených dveří dělat kapelu, která tam jakoby nahrává.

Mně se možná nejvíc líbil Ples tapírů...
Fumas: Jo, oni to maj lidi hodně rádi... až mě to trochu děsí :-). Určitě je to dané tím, že ty písničky hodně zrály, bylo tam velký nadšení. Ale zvuk bych dneska dělal možná malinko jinak...
Potom Sen noci indiánské – to byl trochu kompromis, protože část kapely chtěl dělat něco, aby se to líbilo v rádiu. Za těma písničkama si ale určitě stojíme, i když zvukově...
Potom to poslední (Kůň s pěti nohama), tam si myslím, že jsme se obloukem vrátili ke Kozímu dechu. Točilo se to na chalupě, mix je hodně syrový... K té desce mám dobrý vztah.

Hrajete osmnáct let a na vaší muziku chodí lidé, kterým je často kolem osmnácti. Jaký to je pocit?
Fumas: Tak my si hlavně nepřipadáme starý... My dva s Brutem máme děti, které jsou zase o polovinu mladší než náš průměrný návštěvník, takže to pořád celkem jde... Já nevím, zatím si pořád s lidmi, kterým je těch 18, mám co říct. Markétě je přes dvacet (violistka), chodíme spolu na pivo, přátelíme se... takže tyhle věkové problémy necítíme.

Ta písnička může být stará patnáct let a dneska pořád někomu něco říká... Není to fajn?
Fumas: U některých písniček si říkám, že je to v pořádku... Ale třeba když lidi chtějí Dezertéra, přijde mi to zvláštní, když dneska už vojenské služba není povinná... Na druhou stranu jsem to bral i jako situaci, kdy člověka už něco štve tak, že neví kudy kam – takže se sebere a zdrhne.

Z vašich koncertů jsem měl vždycky pocit, že vám o tu "slávu" nikdy ani moc nešlo. Nikdy to nebyl jeden hit za druhým. Co si o tom myslíte?
Brut: Pro slávu to děláme v první řadě :-).
Fumas: No tak my máme strašně rádi Boba Dylana... a ten to taky nedělá. Ne že bychom se po něm opičili, ale my jsme si těch klasických fláků zahráli v určité době vždycky docela hodně.

Co chystáte dál, jaké jsou další plány Původního Bureše?
Fumas: Další CD bude příští rok na podzim, máme na to hotovejch asi 8 nebo 9 písniček, zbytek je takovej polonacvičenej. Ty nové věci jsou, mám pocit, trošku lyričtější... ale ještě jich asi pět chybí, třeba se to ještě zvrhne...
No a další zajímavá věc – po letech opět zkoušíme.. Asi osm, devět let jsme nezkoušeli.

Odkazy:
http://puvodnibures.wz.cz - stránky kapely
http://fumas.wz.cz - osobní web Fumase



28.11.2005 - Jan Kobera