Už je tu zaséj poslední měsíc v roce. Roby začínajú blázniť z metlama, kýblama a dajakýma serepetičkama, aby sa domácnosť blyščala. Ludé sa pomály začínajú v kvelboch mlátiť o košíky, zboží či místo ve frontě. Né, že by moseli stáť frontu na banány, mandarinky či podzemnicu olejnú jak za socializma. Kapitalizmus, ten náš s řácky pokřiveným ksichtem, nám nabízá také faň služby, že z deseti pokladen v márketě jedú enem dvě. Tož z teho ty fronty a zuřivosť národa. Ludé majú chuť sa o temto časi pozabíjať enem proto, aby sa poslední týdeň v roce mohli milovať.
No ešče předtým sa slaví Mikuláša. Ide o jedného z velkéj partyje svatých, no lud obecný to spěšéj bere jak dať harantom nejakú maškrtu do pytlíka či do pančochy. V týchto dňoch móžeme aj pozorovať, jak sa u ludstva zjavujú pradávné zvyky, trebárs ludožrútsvo. To právě gdyž děcka s obrovskú chuťú ukusujú hlavy čokoládovým andělom, čertom a Mikulášom. No v deň téj velkéj slávy chodíja aj živé atrapy a to móže vyvolať dajaké problémy. Trebárs jak v téj dědině...šak čtite.
Z oken obecního úřada sa kúřilo a gdyby bratři hasiči nevěďéli, že zasedá dědinská rada, tož už by hlásili poplach. No to nebýl kúř z cigaret, to sa pantátom dýmilo z lebení jak zmýšlali keho obsadiť do rolí Mikuláš a spol. Nigdo sa teho nechcél ujať. Jedni ze strachu před robama, gdyby dom došli nakvíkaní, a to by došli, iní zaséj nechceli dělať šašky. Kosteloví sa hlásili, no tým starosta řekl, že by létali s kasičkú po dědině a natahovali paprče a oni potřebujú nekeho, gdo by dával. A to sa z jejich partyjú nezlučuje. „Tož a co gdybyzme nabídli funkciju Mikuláša Metúdovi,“ navrhl novú variantu Jura Rygol. „Při voďéní barana sa uvédl faň. A gdybyzme k němu zehnali ešče dva nejaké nezaměstnané za nejakú korunu a flašu slivovice...“ A bylo dohodnuté. Za čerstva přemluvíli místního ožralu, kerý od převrata pro stát neoddělál ani minutu, no a anděla uděláli sice z inžinýra, no takéj trúby, že sa mu prácu nigdo ani nepokúšal nabízať.
Ogarom vysvětlíli, že najprv pújdú navečér do školy, gde bude Mikulášská besídka. No a potem potáhnú po chalupách podla zeznama, gde sú malé děcka. Tož faň. Metúd, Józa Ožrala, a Inža Génius lapli před akcijú do hasičárni a že sa mosíja posilniť darovanú flašú slivovice. Inža Génius sa zpříkal, no jak do něho naléli prvú štamprlu už sa zubíl jak Otík z Vesničky mojéj střediskovéj. A než nastál čas jíť odměňovať, byli napití jak zákon káže. Než ich na obci nasúkali do tých mikulášských mundúrú, tož sa spotíli, jak gdyby doleťéli z maratóna. Aj gdyž do školy bylo kúsek, radšéj ich odsmýkali hasičskú Ávijú.
Jak zmerčili třeťáci ze štvrťákama, že Metúd s partyjú sa giglú do školy, zadusíli cigarety a valili do jídelny podívať sa na tu čurynu. „Vitajte děcka,“ zabékal Metúd. „Tož zme sa na vás přišli podívať z téj nebeskéj báně...“ Vtem mu oko sklúzlo na čerta, tož dodál: „A aj z opačných koncú. Nás nezajímá jak študujete lebo esli ste hodňučtí. Na tem ani trocha nezáleží.“ Rodiče, keří doprovázali svoje ratolesti sa začali ošívať. „Divajte sa,“ pokračovál Metúd, „já sem tak tak prolézl pětitřídkú a dneskáj su svatý.“ Nevěřící sa smíli, věřící zalamovali paprčama a božákali o odpuščéní pro to trdlo. „Podivajte sa, třeba toť čertisko. Po převratě nedělál ani minutu a všecky ty roky je deň co deň nametený za státní kopejky. A najhorší příklad máte v andělovi. Vyštudovál na inžinýra, no je z něho takové trdlo, že ho nevezmú ani do družstva poklúzať. Tož co je lepší, děcka, učiť sa lebo neučiť?“ „Neučiť,“ zatřáslo celú školú. Aj z Vladimírem Iljičem to škublo. To už začali ludé brblať a paňčelka z teho mjéla účes jak gdyby strčila paprču do zásuvky. „Tož a včíl si děcka zistíme, gdo si co zaslúží,“ nedál im vydýchnúť Metúd. „Prozraďte mi, gdože je na škole najvětší šprt?“ Všecky děcka v momentě namířili paprče na Leónka Horenosa, syna mjestskéj naplaveniny. „Tož čerte a doňho! Daj mu co proto,“ zařvál Metúd. Čert vystartovál a jačící Leónek býl v jeho moci. Cpál mu uhlí za košelu, do gatí, gde sa dalo. Aj mama, kerá sa snažíla zachrániť svojeho haranta, dostala svoje. Jak sa ich podařílo odtrhnúť, začál Metúd hulákať znova. „A včíl nám prozraďte, děcka, gdo je tu najhorší. Gdo má samé pětky a dvojky s chování?“ Chvílu bylo ticho, no potem sa postavíli, už od pohleda, dva tací vybíjanci. „Cože, enem dva?“ podivíl sa Metúd. „Tož si poďte vzíť ten koš plný čokolády a bonbónú. A rozdělte sa s tyma, gdo vám slúbijú, že sa nebudú učiť.“ „Já, já, já,“ hulákali děcka jedno přes druhé. No to už bylo na rodiče aj na učitele tak akoráť. Začali sa stahovať okolo téj svatoďábelskej trojice. Tým sa v poslední chvíli podařilo vyklúznúť ze dveří a začala sa obrovská mikulášská naháňačka po dědině. A třeťáci ze štvrťákama, s cigárama v hubě, do teho enem hulákali: „Gdyž sa u nás chlapi poperú, tož enem nožem alebo sekerú....“
Zdroj fotografie: photo.czechtourism.com