Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Čtyři muži na vodě aneb Opilé Banány se vracejí



Úvodník: Obálka knihy Petra Šabacha se tváří jako dnes již nepoužívaný přebal nelinkovaného žákovského sešitu číslo 560, na jehož zadní straně se ve chvílích nudy výborně obkresloval nápis AŽ DOSLOUŽÍM CHCI DO SBĚRU. Chce tím snad autor naznačit, že až knihu dočtete, máte s ní zamířit do nejbližší výkupny použitého papíru, nebo chce rovnou odradit všechny, kteří by mezi řádky chtěli hledat poselství?

Článek:

Hlavní námět příběhu je sám o sobě velmi poetický. Voní létem, časem stráveným v přírodě, s přáteli, je cítit alkoholem a pohodou. Nostalgicky vzpomínat se bude dlouho, i když patrně až poté, co se zahojí všechna zranění, co se zapomene na bolavá záda, studená rána a štípance od komárů. Vodácký výlet s sebou zpravidla všechny tyto nepříjemnosti přináší, ale ocitne se kvůli tomu vodáctví snad někdy ve vážné krizi? Ale ne, hrdinové kánoí a nafukovacích člunů budou nadále opouštět své rodiny a pohodlné obývací pokoje, aby si dopřáli několik nepohodlných nocí ve stanu či pod širákem, stejně jako hrdinové naší knihy. Jsou jimi čtyři muži, každý naprosto jiná osobnost, ač se to někomu může zdát vzhledem k pravděpodobnosti jejich přátelství nemožné, právě jejich dlouholetá známost je ve skutečnosti tím, co je spojuje. Jmenovitě jsou to Honza Břečka, Jirka Ptáčník a Víťa, o němž se dozvídáme, že on i jeho manželka jsou hluchoněmí a bezejmenný vypravěč.

Hlavní linie příběhu sleduje výlet těchto postaviček od počátku plánování až do samého konce jejich cesty. Děj na mnoha místech přerušují reminiscence vypravěče, příběhy, na které v určité souvislosti vzpomíná, odbočkami odlehčující holé vyprávění. Stejně jako to dělá řeč, výrazové prostředky jsou zde použité tak, aby se výsledek podobal co nejvíce mluvenému slovu. Zároveň jsou tato intermezza jakoby dána k dobru za účelem pobavit, jelikož příběh je sám o sobě spíše neutrální, i když s poměrně zajímavým (nikoliv však překvapivým) koncem.
Jakkoliv by někdo v knize mohl spatřovat jen poněkud tragikomický příběh opředený tu více, tu méně vtipnými historkami, vždy se najde někdo, kdo se navzdory možným varováním nad obsahem skutečně zamyslí a díky jisté dávce fantazie a schopnosti abstrakce shledá, že kniha ostře reflektuje zrychlenou společnost, která od sebe člověka s člověkem stále více oddaluje. Nastíněné otázky se autor nicméně snad ani nepokouší řešit a tedy ve skutečnosti zůstává na čtenáři, jakým způsobem nakonec knihu uchopí. Nechá-li se bavit, pak bude zcela jistě pobaven a do sběrných surovin zbytečně nepoběží.

Vydáno v roce 2005 v nakladatelství Paseka.


Zdroj obrázku: paseka.cz



28.12.2005 - Eliška Bartošová