Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Umí být výstřední



Úvodník: Tato emisní "Krabí mlhovina" se nachází v souhvězdí Býka. Je od Země vzdálena zhruba 6500 světelných let a je pozůstatkem výbuchu supernovy, který lidé na Zemi sledovali v roce 1054. Ne náhodou se ocitla na obálce knihy "Výstřední vesmír", kterou vydalo nakladatelství Paseka. Jedná se odbornou publikaci astronoma Roberta P. Kirshnera, specialistu na supernovy.

Článek:

Kniha svým gradujícím obsahem připomíná hru, která nevinně začíná a vážně končí.

V první části knihy nám její autor, Robert Kirshner, popisuje Vesmír a historii zkoumání Vesmíru jako napínavý příběh, v němž odhalujeme, jak z mikrospicky malých principů lze odvodit stáří Vesmíru, jeho fungování, ale také fyzika hvězd. Kirshner se nebojí použít amatérského jazyka a na běžných příkladech nám ukazuje rozsáhlost Vesmíru: "Představíte-li si zmenšený model, v němž Slunce má velikost hrášku, pak nejbližší hvězdy budou stovky kilometrů daleko. Vzdálenosti mezi galaxiemi, přestože jsou milionkrát větší než typické vzdálenosti mezi hvězdami, nejsou však nijak obrovské ve srovnání s jejich rozměry. Představíte-li si Galaxii jako jídelní talíř, pak naše nejbližší velká sousedka galaxie v Andromedě (M31) bude pouhé tři metry daleko, na druhém konci svátečně prostřeného stolu."

Dále se R. Kirshner věnuje rozpínání Vesmíru a teorii Velkého třesku, který často my laikové chápeme jako rozpínání hmoty z jednoho bodu, podobně jako výbuch granátu a jak se jeho jednotlivé střepiny vzdalují do prostoru, od místa výbuchu. Kishner vysvětluje, že Vesmír je homogenní a souměrný a expanzi Vesmíru popisuje pomocí vysvětlení Hubbleova zákona (rychlost je úměrná vzdálenosti) takto: "V kuchyňském příměru byste byli hrozinkou v kynoucí vánočce. Jak se vánočka během pečení všemi směry rozpíná, ostatní hrozinky se v souladu s Hubbleovým zákonem od vás vzdalují." Kishner ještě dodává, že "kosmická expanze nijak nesouvisí s existencí okraje ani nevyžaduje existenci středu - každému pozorovateli se zdá, že se prostor lokálně zvětšuje a on sám je uprostřed tohoto rozpínání."

V poslední části knihy se Kirshner zabývá supernovami a v knize úměrně se složitějším tématem přibyde fyziky (na úkor jednoduchých příkladů). Rozhodně se tedy nejedná o relaxační poznávání základních hodnot, nýbrž o skutečné studium, podložené znalostmi fyzikálních principů, poctivé studium vyžadující zapisování poznámek a porovnávání teorií a závěrů.

Robert P. Kirshner (1949), profesor astronomie na Harvardově univerzitě a zástupce ředitele Centra pro astrofyziku Harvardovy univerzity a Smithsonova ústavu, se ve své vědecké práci zaměřuje hlavně na výzkum supernov, dynamiku galaxií a jejich evoluci a na kosmickou expanzi. Napsal více jak 200 vědeckých článků. Jeho práci o zrychlujícím se rozpínání kosmu v časopise "Science" označili za vědecký objev roku 1998. V roce 2003 byl Robert P. Kirshner zvolen prezidentem Americké astronomické společnosti.

Zdroj fotografie: www.paseka.cz





04.01.2006 - Renata Šindelářová