Ovšem každý má svůj osobitý rukopis a se stejnou myšlenkou se každý vypořádává jinak. Je zajímavé pozorovat, kolik mnoha způsoby lze své pocity vyjádřit a potvrzuje se zde více než průkazně, že poezie je všestranným, dokonalým a víceúčelovým nástrojem sdělování si vnímání světa navzájem.
Rozhodně není možné věnovat se všem autorům jednotlivě, ale učinila jsem zvláštní postřeh, že mnohdy autor, jemuž je věnováno méně prostoru, byl mému subjektivnímu vkusu bližší, než renomovaný a cenami ověnčený básník. Také jsem bohužel shledala, že některé notoricky používané metafory jsou pro báseň naprosto nepoužitelné a okamžitě celé dílko degradují. Doufám, že se nedotknu nikoho, když z té necelé stovky uvedu několik čajů pro mne lahodných, v pořadí, jak jsou uspořádáni ve sbírce:
Luděk Baštan – píše na hranici s prózou a chce v lidech probouzet emoce – to se mu skvěle daří, jeho básně jsou naivně milé a plné vzpomínek na rodiče.
Vladimír Cetkovský - sám má rád hravé zkratky a epigramy a také tak píše, jeho drobné humoresky zaujmou svým vtipem.
Jaroslav Částka – je učitelem a píše i prózu – jeho milostně lyrické básně působí velmi poutavě.
Radka Devátá - studuje politologii – snad právě proto jsou její dílka zamyšlená a melancholická.
Kamila Garberová – je učitelkou ve speciální škole – používá krásné obraty a její básně spadají do milostné lyriky.
Ivana Glosová – studuje farmacii a ráda fotí – píše velmi něžnou poezii.
Jan Haflant – má rád, když jsou básně veselé se závažnějším obsahem – sám píše realistické, ale úsměvné verše v duchu svého vkusu.
Ondřej Hanus – studuje a inspirují ho okamžité podněty– vznikají z toho velmi melodické a někdy snad až surrealistické básně.
Jiří Korbel – chtěl by vyvést poezii z nesrozumitelné izolace, má rád moderní americké autory – jeho verše jsou mírně surrealistické, ale jeho metafory jsou více než zajímavé s troškou melancholie.
Barbara Lech – známá svými fotokolážemi a ráda se prochází po horách – píše polsky, její lyrická realita všedního dne donutí k zamyšlení.
Richard Lenczyk – inspiruje ho např. J. Nohavica a rád sportuje – výsledkem vyvážení fyzické námahy psychickou činností se stává působivá milostná lyrika.
Kateřina Medková – pracovala mimo jiné v knihkupectví, píše i prózu a fotí – její díla jsou drsně reáliná až mírně surrealistická a velmi zajímavá.
Martina Pavlorková – Šomanová – učitelka, vždy pracovala s dětmi v nesnadných situacích – snad právě proto její básně dýchají mateřskou láskou a naivně milými slůvky, vřelými a srdečnými.
Věra Philippová - učí na Janáčkově konzervatoři, píše písňové texty a libreta, spolupracovala s časopisy a rozhlasem – její přírodní lyrika s nádechem melancholie působí prostě úchvatně.
Iva Savková – zdravotní sestra, která se dvacet let odmlčela – což nic nemění na tom, že píše velmi rytmické, kratší, něžné, milostné básně.
Renata Šindelářová – ekonomka, která již vydala osm prozaických knih a přispěla do několika básnických sbírek – v kontrastu s tvrdou realitou svého povolání píše básně nádherně milostně lyrické až melancholické.
Svatava Šlajchrtová – žije údajně všední život, má dvě dcery – leč používá metafory ve své přírodní a milostné lyrice, které jsou více než nevšední.
Mária Teplická – učí výtvarnou výchovu a zajímají jí výklady snů, také je autorkou obálky – píše slovensky, drobné něžně lyrické verše.
Radmila Marie Vaňková – "vytažená z ulity" – a je to dobře, její metafory rozhodně nutí k zamyšlení.
Iva Vondrášková- pracuje jako lékárnice, má dvě děti, píše také úvahy a aforismy – podobně hravě působí i její básně plné metafor a emocí.
Radana Weidlichová- studuje operní zpěv, má ráda hudbu, tanec a přírodu – používá velmi působivá přirovnání a obrazy ve svých lyrických až surrealistických básních.
Zdeněk Zikmund - studoval žurnalistiku, píše odborně o sportu – což nenapovídá, jak krásné milostně lyrické verše tepe.
Tento nevšední almanach současné, mnohdy neznámé poezie začínajících i zkušenějších básníků vydalo nakladatelství Vladimír Kostiha – Alisa v Petřvaldě v roce 2005.