Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Na běžkách kolem Bedřichova



Úvodník: Jizerské hory se stávají velmi navštěvovaným kouskem naší země. Není se co divit, malebná údolí přecházejí do zádumčivých rašelinišť, aby se posléze ztratila v hlubokých lesích. Zároveň tu nejsou moc vysoké hory, proto tu najdou to „své“ snad všichni, i ti méně zdatní. Své putování začneme v Bedřichově, významném středisku letní i zimní turistiky, branou do Jizerských hor.

Článek:

Horskou vesnici, ležící v romantickém údolí Bílé Nisy, založil v roce 1558 majitel panství Friedrich z Redernu, podle něhož nese své jméno. V roce 1598 zde Wanderové založili sklářskou huť, která fungovala až do roku 1807. Věhlas skleněným výrobkům zajistil slavný sklář Kittel, od roku 1769 pak rodina Riedelová. Vyráběli malované poháry z bublinkového skla, dále lékárenské a voňavkářské flakony. Sklárna stála na místě bývalé rychty, pod dnešní Lesní chatou. Kolem roku 2000 tu započal archeologický výzkum s bohatými nálezy výrobků i nářadí sklářů. Ve vsi se zachovaly dřevěné a kamenné chalupy jako němí svědkové pastvinářské a sklářské minulosti. Nad vesnicí se vypíná světlounký kostelík sv. Antonína z r. 1932. V zimě se pravidelně upravují běžecké trasy Jizerské magistrály. Lyžaři mohou využít více jak 100 km perfektních tratí, od roku 1968 se tu běhá Jizerská padesátka. Tohoto závodu se účastnili i členové horolezecké expedice Peru 1970, kteří bohužel poté tragicky zahynuli. Kdo má raději sjezdové lyžování, uvítá sedm vleků i s nočním osvětlením.

Z Bedřichova vyjedeme lesem po zelené turistické značce okolo skalního uskupení Viklan. Po levé straně mineme Klogertův kámen a Lichteneckerův kříž, na pravé straně zůstane přírodní rezervace Klikvová louka. Stále pokračujeme tzv. Vládní cestou okolo Melzerova pomníku až na hráz vodní nádrže Bedřichov.

Nad městem byla v letech 1903 – 1905 postavena přehrada jako součást protipovodňového systému, jíž napájí voda z Černé Nisy. K elektrárně v Rudolfově voda přitéká podzemním kanálem. Přehrada zachytí až 2 miliony metrů krychlových vody. Nejvyšší hloubka klesá do 14 m, hráz je 340 m dlouhá a 23 m vysoká. Nádrž postavila firma Ackermann z Klagenfurtu podle projektu profesora Otto Intze. Materiál na stavbu se přepravoval po úzkokolejné dráze z Bedřichova. Náklady dosáhly 1,77 milionů rakouských korun. Kolaudace proběhla za účasti místních představitelů 28. 6. 1906.

Po krátkém odpočinku a procházce přes hráz se vrátíme na pravý břeh přehrady a po modré turistické značce projedeme okolo kříže Dagmar Spinové. Na křižovatce zahneme doprava na Uhlířskou cestu a kolem Gregorova kříže směřujeme na Novou Louku, kde se můžeme občerstvit.

Nová louka je samota stojící na Blatném potoku, kolem něhož se rozprostírají tichá a trošku zrádná údolní rašeliniště. V roce 1630 tu nechal vévoda frýdlantský Albrecht z Valdštejna vykácet velkou část lesa a vytěžené dřevo použil na stavbu nových domů v Jičíně a Liberci. Na této „nové“ pasece se pak více než sto let popásal dobytek. V roce 1756 tady založili sklářskou huť, která dobře fungovala až do roku 1817. Na konci třicátých let předminulého století byla stržena. Jedinou památkou zůstal panský dům, přestavěný roku 1844 Clam – Callasy na lovecký zámeček. V době první republiky zde sídlilo ředitelství státních lesů. V roce 1929 se připravovala návštěva prezidenta republiky v severních Čechách a měl tady přespat. Akci zajišťoval kancléř Přemysl Šámal, jenž sem velmi často jezdil. Zdatný, náruživý lovec miloval a propagoval myslivost. Jednu dobu se podle něho chata také jmenovala. Po obsazení republiky ho fašisté zatkli a věznili. Na následky zemřel 9. března 1941 v Berlíně. Po osvobození byl roku 1947 na jeho oblíbeném místě vztyčen pomník. V roce 1960 ho však odpůrci zničili. Bronzové desky s portrétem zachránil M. Nevrlý, autor poutavé knihy o Jizerských horách, a proto mohl být v září 1990 znovu odhalen.

Z Nové Louky, posilněni a odpočati, postupujeme dále po modré značce kolem Tetřevího kamene do Kristiánova.
Byl roku 1775 založen jako sklářská osada a pojmenování získal podle majitele Kristiána Filipa Clam- Callase. V červnu toho roku podepsal smlouvu na výrobu skla s majitelem panství uznávaný sklář J. L. Riedel. Rok 1882 znamenal konec sklářské produkce na Kristiánově. Úplnou tečku za slavnou hutí učinil požár v roce 1887, kdy vyhořela opuštěná sklárna, chalupy sklářů a škola. Dnes už nestojí ani panský dům, který byl vypálen při mobilizaci 1938. Zachována zůstala jen bývala hospoda Fuchshaus, přenesená sem 1839 z Nové Louky. Dnes zde najdeme historickou expozici o sklářské výrobě a historii sklářství v této lokalitě. Památník sklářství najdeme v tzv. Liščí boudě.
Malebný lesní hřbitůvek vysvětili v roce 1780, leží tu svorně bez rozdílu majitelé hutí i prostí skláři. V trávníku v okolí bývalé sklárny zanechala minulost dodnes patrné stopy – zašlapané korálky, knoflíky, úlomky barevných skel, ale i zbytky kotlů na sklovinu. Zejména děti tu nacházejí úplné poklady.

Po návštěvě muzea, otevřeném v sezóně každý den mimo pondělí, se přes Novou Louku vrátíme zpět a dále sledujeme žlutou značku. Na okraji Bedřichova mineme Lesní chatu a stále stoupáme až na vrcholek Nekras do výše 858,7 m, kde stojí rozhledna Královka.
9. září 1888 tu německý spolek postavil dřevěnou rozhlednu z prosté trámové konstrukce. Vypínala se do výše dvou pater s vyhlídkovou plošinou ve výšce 19 m. O dva roky později přistavěl i dřevěnou chatu. V listopadu 1906 rozhlednu velice poničila vichřice, ale hned o rok později místní obyvatelé vystavěli kamennou věž vysokou 23,5m. Na stavbě se podílel jablonecký stavitel Stephan Arnold. Původní dřevěná chata roku 1933 vyhořela a nahradila ji nová, těsně u rozhledny. Rozhledna i restaurace jsou v provozu.

Z Královky sjedeme poslední kousek cesty zpět do Bedřichova. Naše putování nebylo příliš náročné, ujeli jsme necelých 15 km a pokud jsme venku strávili celý den, tak určitě budeme spokojeni.

Zdroj fotografie: archiv Nerawebu: Jiří Akir Konarski






23.02.2006 - Jindřiška Kodíčková