Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Neomalený dyslektik Patton



Úvodník: Americké kořeny předků čtyřhvězdičkového generála se odvíjejí od roku 1770, kdy opouští za podivných okolností Skotsko Robert Patton. V impozantní linii předků nalezneme vážené bankéře, vlivné právníky, statečné vojevůdce, hrdé až snobské jižanské aristokraty, ale i drsné dobrodruhy toulající se divokým západem. A kapky jejich bouřlivé krve vytvořily nezaměnitelné dědictví, jež dostal do kolíbky chlapec, jenž přišel na svět 11. listopadu 1885 v San Gabrielu.

Článek:

V dětství obklopen vojáky nasával romantické vyprávění z dob války Severu a Jihu. Od mala vybaven poníkem a dřevěnou šavlí organizoval vítězné bitvy. O jeho budoucí profesi tak bylo rozhodnuto dřív, než se naučil pořádně číst. Podíl dyslexie na počátečních školních neúspěších, ale hlavně na pozdější rozporuplné chování, autor patrně značně přeceňuje (alespoň s ohledem na současné vědecké poznatky a běžnou praxi v českém školství). Dyslexií autor omlouvá negativní jevy Pattonova chování nebo dokonce charakteru. Pokud však dyslexie skutečně byla příčinou všeho zla, mohl jí nakonec děkovat, protože u něho podpořila takové vlastnosti jako vytrvalost (až k umanutosti), soustředěnou snahu, puntičkářskou pečlivost, ctižádost, vysoké sebevědomí s protikladnými pocity absolutního selhání, schopnost obětovat veškeré síly vytčenému cíli a k němu bez skrupulí směřovat (ale nikdy za pomoci podrazu či pomluv). Právě určité obavy generála Pattona hnaly vpřed, svoji velkou nejistotu maskoval do pózy zamračeného hrubiána, který se mnohdy nediplomatickým jednáním (stylem "na rovinu") dostával do konfliktů. Svých ambiciózních cílů dosahoval pomocí všech dostupných prostředků, i konexí, ale hlavně studijním i pracovním úsilím hraničící až se sebedestrukcí.
Generál těžko získával přátele, kolegové mu moc nerozuměli, ale vojáci ho nakonec měli rádi. Rozporuplně působil i jeho životní nadstandard, jehož prezentace ležela leckomu v žaludku.
Do jeho nitra mohl nahlédnout jen málokdo a vstoupit jen ten, koho respektoval a miloval.

Miloš Hubáček biografii Pattona uchopil zároveň jako exkurzi do americké armády a válečných konfliktů s ní související. Armáda světové velmoci až do 2. sv. války paradoxně značně pokulhávala za Evropou díky konzervativním velitelům i neochotě Kongresu investovat do její modernizace. V tomto kontextu dravý Patton působí jako jasnozřivý vizionář hledící do budoucích válečných operací, i když proti těžkopádné mašinérii moci příliš šancí nemá. Jelikož se Patton několikrát přesvědčil, že ani generalita neodpouští iniciativu a aktivitu, raději své moderní názory nesděloval moc hlasitě. Jeho skutečná touha a smysl života, bojovat a vítězit v opravdové válce, se naplnila na samém konci vojenské kariéry. Díky nekompromisnosti k sobě samému, na prahu šedesátky, kdy většina ostatních byla penzionována, odlétá do Afriky. Splnit si svůj sen....

Hubáčkova kniha se zařazuje mezi solidní tituly, jež vyšly z jeho dílny a objevují každodennost i zajímavosti z bojů druhé světové války. Množství odborných dat autor čtenáři servíruje s takovou lehkostí a samozřejmostí, že i on je stejným způsobem pohlcuje a vstřebává. Kultivovaným, čtivým jazykem popisuje dynamický život George Smith Pattona, nenechává se však strhnout možností bulvarizovat jeho postoje. Dokázal z hrubé, tvrdé, trochu neomalené pecky vyloupnout pevné, solidní, překvapivě citlivé jádro. Zároveň vzbudil zájem o Pattonovu další životní etapu ( i když ta je asi známější než ta raná), zda a jak svou dosavadní kariéru zúročí. Nabízí i vhled do dalších událostí v americké armádě a vede čtenáře, aby se chtěl hlouběji zajímat a hledat další informace.

První díl obsáhlé biografie jednoho z nejslavnějších vojevůdců druhé světové války, G. S. Pattona mapuje jeho život mezi léty 1885-1942. Součástí knihy je 77 fotografií, rodokmen Pattonů, přehledná, stručná chronologie životních osudů a nezbytný rejstřík osob. K širší orientaci přispěje seznam použité literatury, bohužel pouze pro čtenáře vládnoucí dobrou angličtinou.


Knihu Generál Patton vydalo nakladatelství PASEKA v roce 2005.

Zdroj fotografie. www.paseka.cz





05.03.2006 - Jindřiška Kodíčková