Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Romománie



Úvodník: Tímto ožehavým tématem, kterému se vyhýbají i novináři všudybylové, jsem se zabýval již v několika článcích na Nerawebu: „I blbost může znamenat diskriminaci“, „Rasismus naruby I a II“. Vývoj a řešení, respektive neřešení téhle problematiky státem mne donutilo opět reagovat.

Článek:

Stát řeší nelehkou problematiku zcela alibisticky prostřednictvím sociální sféry s roztřesenými koleny, aby si snad nestěžoval některý z unijních států nebo dokonce USA!!! na rasovou diskriminaci. Státy, kde je mnohdy rasová a diskriminační problematika mnohem závažnější.
Problémovou skupinou, která mnohdy označuje věci nepravými jmény, jsou halasní velkohubci snažící se zviditelnit. Jejich často až prostoduché výroky nadělají ve finále více škody než užitku. A celosvětovou ostudu České republice, tedy nám občanům.

V televizních zprávách jsme se mohli přesvědčit, že jedním z nezmarů v tomto oboru je pan poslanec Karásek, jenž si během 24 hodin nepamatuje, že pro jeden a týž zákon hlasoval „pro“ i „proti“. A vysvětlit proč tak činil, nezvládne ani s pomocí boží. Dalším expertem v zostouzení vlastního národa ve Štrasburku je Čeněk Růžička z Výboru pro odškodnění romského holokaustu. Je rozhodnut žalovat na český národ, že máme v Letech kámen s velmi urážlivým nápisem „Obětem˝. V minulosti mohutně halasil proti výstavbě protihlukové zdi v Matiční ulici pan Uhl, až jej na samém jižním výběžku Afriky uslyšel Nelson Mandela a pozdravným poselstvím podpořil boj Romů „za svobodu“. O kausu se dlouhodobě zajímala snad všechna myslitelná média. Zatímco o svobodu bojoval a bojuje někdo zcela jiný. Ostuda jako barák a v Matiční ulici dnes vzniká domobrana většinového obyvatelstva, poněvadž už mají dost přepadů, násilí a krádeží ze strany ˝diskriminovaných˝ spoluobčanů. Koho že to u nás vlastně diskriminují?

Uveďme si několik českých absurdit, vytvářejících, jemně řečeno, rozladěnost majoritní společnosti. Jedna z největších nespravedlností, jak ji cítí řadový občan: většina z nás denně dochází do zaměstnání, odvádí nemalé sociální dávky, přesto musí mít obavy, co za celoživotní službu státu v důchodu dostane. A stát vytváří stále líbivější sociální politiku pro mnohé, jež mu za celý život nepřinesou ani korunu.

Humor – fanatismus hraničící s hloupostí dosahuje vrcholu a premiér Paroubek je těžce kritizován, že se usmál vtipu o Romech v pořadu Nikdo není dokonalý. Nepřipomíná vám starším tato podivná situace doby dávno minulé, kdy se vtipy na komunisty, estébáky a podobné živly vyprávěly šeptem a v kruhu nejbližších? To bychom tedy měli zakázat i diskriminační vtipy na blondýny, policisty, koktavé… A na hranicích vyvěsit tabule Půlnoční království.

Lety – čím je kámen s nápisem „Obětem“ urážlivý? Pouze tím kdo jej tam položil. Pokud jste kauzu pozorně sledovali, šlo pouze o boj znesvářených stran, tančících své stranické tanečky na poli mrtvých. Mnohem absurdněji vyznívají snahy státu investovat desítky až stovky miliónů korun do znovuvybudování vepřína, jenž údajně ani neleží na území tak protěžovaného pietního místa. Velmi vhodně k problému hovořil pořad Na vlastní oči. Zde zazněla řada příkladů pietních míst, na nichž dnes stojí diskotéky, továrny či občanská zástavba a nic se neděje. Ve Valašském Meziříčí je hřbitov s ostatky vojáků různých národností z různých válek. Hned vedle stojí dvě chemické továrny jejichž „odér“ je zcela jistě odpornější nežli živočišné pachy vepřína. Pokud v tomto státě opravdu vládne rovnost pro všechny skupiny obyvatel, měly by se továrny rovněž přestěhovat. Absurdní,že?

Rasismus – představitelé našeho státu, státy Unie, dokonce i Spojené státy, které mají velké problémy s diskriminací a mučením iráckých vězňů americkými vojáky, romští aktivisté a mnozí další si dovolují kritizovat český národ, tedy většinové etnikum z rasistických a diskriminačních nálad. V drtivé většině případů se jedná o lživou kampaň. Pominu-li party nacionalistů a fašistů nebezpečné pro každého občana naší republiky, dovolím si tvrdit, že Češi nejsou rasisti. Jak rozdílný je vztah českých občanů k pracovité vietnamské komunitě, jež vede své děti ke studiu na vysokých školách (pozor, nyní nerozebíráme hospodářskou kriminalitu).

Díky státní politice, zvýhodňující pouze jednu stranu a přinášející tak rozdílná práva a povinnosti, díky romským aktivistům, mediálním či kulturně známým osobnostem a díky liknavosti státu v řešení dětské romské kriminality (kdy děti posílají do „akce“ vlastní rodiče), uhýbáme z chodníku, aby nás nikdo nemohl obvinit z rasismu a diskriminace.

Nejsme rasisté, jen nemáme rádi, když někdo jiný omezuje naši svobodu svým problémovým chováním. A romské etnikum si svým chováním, nerespektujícím společenské a mravní normy, vytváří svou konfliktní image samo. Nevadí nám jiná barva pleti, ale rozdílná pravidla pro každého. Nejde o rasismus, ale snahu o demokratickou rovnoprávnost!

Zdroj informací: denní tisk a televizní zprávy ČT a TV NOVA



10.03.2006 - Radek Dolanský