Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Nedělejme chlapům služky!



Úvodník: Bojový název pro svou psychologickou příručku si zvolila Diana Perretti. V knize rozebírá postavení ženy ve společnosti, které se odráží i v osobních vztazích. Ženy se automaticky staví do podřízené role. Proč?

Článek:

Diana Peretti v úvodu knihy tyto důvody rozebírá při popisu tradičních modelů ženského a mužského chování. Podle těchto modelů je žena předurčena vytvářet roli manželky, matky, ošetřovatelky, utěšitelky, uklízečky, pradleny, kuchařky, švadleny, zahradnice, opatrovnice domácího zvířectva atd. Model vyžaduje, aby toto všechno vykonala žena poslušně, s lehkým úsměvem na tváři, bez nároků na odměnu a po osmihodinové pracovní šichtě.

Zajímavé asociace pro modely mužského a ženského chování autorka nalézá v různých písních. Jako příklad uvedu známou valašskou píseň "Beskyde, Beskyde." Zde budí pozornost bačova černá košulka, za což je bača v písni litován, místo zaslouženého pranýřování za vlastní špínu. Dále z písničky vyplývá, že bačovi zemřela matka, za což ho opět litujeme. Bača nás však ubezpečuje, že to nevadí, neboť místo maměnky má galanku (tedy jinou služku), která mu košulenku vypere - stesku po matce ani památky. Za vykonanou práci si však v poslední sloce nezaslouží odměnu galanka, která košulku vyprala a vyválela, nýbrž bača, který ji nosí. To jeho u muziky pochválí.

Mužský a ženský model chování v nás třímá prakticky od dětství, kdy jsme si jej vštěpili od svých rodičů. Maminka svou dcerunku nabádala, aby se starala o svou panenku, aby chodila vždy čistě oblečená a pěkně učesaná, aby se naučila dobře vařit, nebo ji žádný muž nepojme za manželku. Tatínek svého syna nabádal, aby neplakal kvůli každé maličkosti, aby se choval hrdě a bojoval sám za sebe do posledního dechu, nebo z něj nevyroste pravý muž, ale třasořitka. Od útlého dětství dělíme svět na mužský a ženský. Od útlého dětství se ženy učí tomu, aby se cítily odpovědné za mužskou spokojenost, štěstí a plný žaludek.

Diana Perretti se zabývá touto problematikou v několika úrovních, dotýkajících se většinou milostného vztahu. Počínaje finanční správou rodiny, v níž má muž navrch, neboť on vydělává víc, dále autorka pokračuje sexuálními rozdíly, vznikajícími především na základě faktu, že muž nemá touhu "jen tak se držet za ruce", aniž by věc neskončila sexem, do třetice se autorka věnuje svatbě, do které je dcera nucena, aby nezůstala chudák "stará panna" (myšleno ošklivá, odporná, neschopná), zatímco svobodný mladý muž, pokud se nechce uvázat k povinnosti "živit rodinu", pak se z něj stává čilý mládenec či dokonce gentleman. Kromě toho však D.Perretti řeší i další partnerské i pracovní problémy, do nichž se odráží problém mužského a ženského modelu chování.

Samozřejmě že se jedná o feministickou knihu. Ovšem ne v tom smyslu, jak někteří feminismus chápou, tedy jako hnutí nesnesitelných, ošklivých, sexuálně frustrovaných neurotiček. Feminismus má mnoho podob a směrů. Pro ilustraci příklad Diany Perretti: "jeden směr např. pornografii odsuzuje jako sexuální degradaci ženy, jiní v ní vidí to, že se žena sexuálně osvobodila." Autorka se nekloní ani k jednomu extrému (i když myslím, že by dala přednost druhé možnosti), jedná se jí pouze o nerovnováhu v partnerském vztahu, milostném či pracovním, vztahu, v němž má žena povinnost pečovat o mužovo blaho, obdivovat jeho názory a podřizovat se jeho vedení.

Nenechte se mýlit, autorka nenapadá muže a ani nenavádí ženy, aby muže nenáviděli. Staví se velice citlivě k tomuto odvěkému problému a s nečekanou objektivitou vyčítá ženám jejich lhostejný postoj, často vrcholící ukřivděným pocitem sebeobětování. Ukazuje ženám, že nemusí nutně splňovat míry 90-60-90 (mimochodem míry stanovené muži), aby dosáhly životního uspokojení. Stejně tak se nemusí žena vdát jen proto, aby prožila plnohodnotný život (u pračky a plotny). Nakonec Perretti nejenže chápavě nahlíží do duši ženy, ale zároveň ženy nabádá, aby myslely pozitivně a nezávisle, což je zřejmě jediná cesta k plné rovnoprávnosti.

Zdroj fotografie: www.rubico.cz



19.03.2006 - Renata Šindelářová