Představení se odehrává v hotelu a divadle, tak ani blízké autentické zvuky, pravidelné odbíjení kostelních hodin či rachot projíždějících vlaků, nepůsobí rušivě, naopak podkreslují atmosféru lomozícího města za okny.
Hra začíná vstupem stárnoucí Judy, jež zahajuje svou poslední štaci.Výtěžek padne na zaplacení jejích nekonečných dluhů. Proto se turné musí dokončit za každou cenu. Zároveň je Judy smýkána láskou k mladému muži, jenž trpí nejistotou, zda jeho láska Judy bere stejně vážně. Podivný trojúhelník doplňuje homosexuální přítel a klavírista zároveň. I on Judy svým ochranitelským způsobem miluje.
První půle více méně strádá nevýrazností textu. Od autora Petera Quiltera, Angličana, bychom čekali větší nářez slovního humoru. Hra se díky tomu pohybuje v tápavých, trochu nejistých kruzích, kdy se dozvídáme o zapeklitosti účinků drog trošku patetickým a zároveň popisným způsobem. Čas od času probleskne vtipný bonmot. Tomu podléhají i výkony herců, jakoby zpomalené, utahané, bez větší jiskry.
Situace se postupně výrazně mění. Text už vtipně nahrává k nosným dialogům. Čím více Judy propadá beznaději, nejistotě a strach ji doslova paralyzuje, tím větší prostor herci dostávají a také ho náležitě využívají. Obavy, že turné nebude dokončeno, vytváří paradoxně neřešitelnou situaci. Tlak se stává natolik nesnesitelným, že na scénu opět přicházejí zničující bonbónky pro dospělé, v množství zcela neomezeném. Boj, jenž nutně musí skončit sebedestrukcí Judy, přináší expresívní vyjádření.
Působivě pojaté jsou vypjaté scény, kdy Judy vysvětluje, trochu stydlivě, proč se dostala do stahujícího víru drog a alkoholu. Ví, že z rozjetého vlaku závislosti se těžko vyskakuje, přesto kousíčkem duše se o to chce vážně pokusit. Na rozdíl od emotivních dialogů se rozvíjí tichý, jakoby ozvěnou probarvený monolog bez konce i začátku. Nutí naslouchat.
H. Maciuchová hrála nedochvilnou a nespolehlivou narkomanku i zpěvačku naplno, se značným expresívním nábojem, přesto se nepřenesla přes hranici vkusu. Devastující závislost předváděla neustále s jistou dávkou šarmu, takže ani hrubá slova, jež často vypouštěla z úst, nezněla ani nepůsobila jenom vulgárně. Celá její postava si zachovala i v rozpadu osobnosti glanc a úroveň. S úspěchem se zhostila i pěveckých partů.
Homosexuální pianista Anthony (M. Mejzlík) se stylizoval do role relativně zásadového, chtěl se stát zárukou lásky i opory. Jeho naléhavá slova zůstávají nevyslyšena. T. Petřík v roli manažera, milence i budoucího manžela M. Deanse, i když ho můžeme podezírat z vypočítavosti, se snaží všechny nepříjemné události ustát. Teprve v závěru podlehne panice a vystoupení zachraňuje a zároveň tak přispívá k definitivnímu zničení Judy.
Oba herci své výkony podřídili tomu, aby hvězda Judy zářila. Tak tomu asi bylo i v jejím životě.
Představení se zařadí do dlouhé řady těch tzv. výchovných. Hrozí jako zvednutý prst. Barvité vylíčení toho, jak drogy zotročují a zároveň drží na nohou, je dnes už celkem známé, ne vždy však plně akceptované. Na biografickém materiálu z konce života populární osobnosti se celá hrůza rýsuje v plné naléhavosti. Možná povede k zamyšlení, ale zaujme i jako osvěžující tragikomedie patřící k letnímu večeru.
Na konci duhy. Studio Dva, Letní scéna Vyšehrad. Režie Jakub Maceček, hrají Hana Maciuchová, Tomáš Petřík, Miloslav Mejzlík.
Tento zápis líčí premiéru z 10. července 2006
Zdroj fotografií: vlastní