Začátek děje nás zavádí až do šestého století před naším letopočtem. Řecký učenec Solón na návštěvě v egyptských Susách pilně zaznamenává vyprávění tamního kněze o bájné Atlantidě. Ne všichni si však přejí, aby informace tohoto druhu opustily Egypt. Ubohý stařec je tedy přepaden a jeho zápisky zničeny. Téměř… Protože ve starověku mají i cáry papyru svoji cenu. Třeba jako obinadlo pro budoucí mumii.
Stačí malá náhoda, osel, který se propadne do podzemní hrobky, a papyrus a s ním i dosud neznámé informace o Atlantidě se znovu dostávají na svět. V profesionálním životě podmořského archeologa Jacka Howarda tvoří tyto dávné záznamy jen jeden dílek fascinující skládačky. Jak do ní zapadne třeba zlatý disk objevený ve vraku minojské lodi? Ocitá se archeolog skutečně na stopě legendární Atlantidy? Pokud ano, většina jejích pokladů, ne-li všechny, zůstala na svém místě. Náhlý zánik Atlantidy způsobený, snad, výbuchem sopky a souvisejícím zemětřesením, by znamenal podobnou situaci jako v Pompejích či Herkulaneu. Ne však na souši, ale hluboko pod vodami Černého moře.
Pokojnou, byť náročnou práci na podmořských vykopávkách komplikuje jen jedna drobná maličkost – nedaleký vrak havarované sovětské ponorky s jadernými hlavicemi. Na toto horké, avšak ztracené zboží už několik let čeká jeho kupec. Celý obchod ovšem zorganizoval, a pochopitelně nikoliv k vlastní škodě, jeden z odbojných zakavkazských náčelníků Aslan, po letech „práce“ mocný a významný muž s výraznou zálibou v bohatství a uměleckých dílech, které si opatřuje nevybíravými prostředky a shromažďuje ve svém nedostupném a dobře zabezpečeném sídle prakticky na témže místě, kde kdysi prosperovala a vládla světu Atlantida.
Klasický střet mezi dobrem a zlem se stává nevyhnutelný, Aslan chce své jaderné hlavice i Atlantidu, Jack Howard brání lidstvo před možným nebezpečím teroristického jaderného útoku a nálezy z Atlantidy před chamtivostí jediného člověka. Když se k tomu všemu ještě zamiluje do kolegyně Káti, netuší, že Aslanovi tak bere i jeho dceru. Co na tom, že ona sama se otcem již dávno ve zlém rozešla. Tím spíš ji chce Aslan zpátky a naložit s ní jako s odbojnou a neposlušnou dcerou v souladu s islámským zvykovým právem. Otevřenému střetu se již nedá zabránit, co však zmůže vědecké výzkumné plavidlo proti dobře vyzbrojené Aslanově lodi?
Autor usiluje o maximální možnou pravděpodobnost svého příběhu, což se mu daří. Názorně ukazuje, že současná podmořská archeologie (a archeologie vůbec) už není otázkou znalosti a osobního nasazení jediného člověka typu Heinricha Schliemanna anebo Indiany Jonese, ale mezinárodní spolupráce řady vědců různých oborů. Utopicky působí snad jen instituce fiktivního Námořního muzea, i když myšlenka finančně evidentně víc než dobře zabezpečeného výzkumného centra, v němž vědci z různých zemí nesoupeří, ale skutečně spolupracují, je pochopitelně velmi lákavá a představa, že by se ji jednou podařilo v této podobě realizovat, působí jako dosažení ideálního cíle. Ocenit pak musím závěrečné autorovy poznámky, v nichž vysvětluje to zásadní – z jakých skutečných poznatků a informací při psaní svého příběhu vycházel a co zůstává, zatím, pouze dílem jeho představivosti.
Protože Atlantida patří do žánru thrilleru, nebylo by ode mě pěkné, kdybych vám prozradila, jak vše nakonec dopadne. Připravila bych vás tak o požitek z napínavé četby, dějových zvratů a překvapivých odhalení. A to by byla v tomto případě určitě škoda.
O autorovi
David Gibbins absolvoval Cambridge University, celý svůj život pracuje jako podmořský archeolog a zároveň přednáší na univerzitě. Thriller Atlantida představuje jeho beletristickou prvotinu. Ve svém druhém díle, česky dosud nevydaném Křižáckém zlatě (Crusader Gold), jeho hrdinové pátrají po legendárním pokladu z Šalamounova chrámu, obrovském zlatém svícnu, jež byl naposledy spatřen po vyplenění Jeruzaléma Římany, to kolem roku 70 př. n. l. při triumfální přehlídce v Římě…
Zdroj fotografie: www.metafora.cz