Autor je povoláním psycholog a psychoterapeut, a tak není divu, že při hodnocení tělesných signálů mohl vycházet ze své profesní praxe. Popisuje množství různých situací, jež v rámci nonverbální komunikace mohou nastat. Kniha napovídá, jak vědomé i nevědomé posunky rozpoznat a jak i svým vlastním tělem můžeme tyto signály vysílat.
Studium této publikace možná ocení spíše muži, protože ženy mají schopnost rozpoznávat neverbální sdělení snáze. Ani mužská vůdčí role při svádění není zcela explicitní – 2/3 flirtování totiž prý způsobují ženy. Kniha hovoří i o proxemice, oboru, který se zabývá tím, jaký odstup si od sebe lidé při komunikaci udržují. Je známé, že rozsáhlost osobního prostoru, stejně jako citlivost na doteky (taktilnost) se liší jednak podle různých kultur a důležitá je i vlastní výchova a rodina člověka (např. jedináčci si svůj osobní prostor více chrání). O záměru dané osoby se dozvíte mnoho z výrazu jeho tváře, ale i díky jeho rukám, prstům, nohám. Dobře na druhého zapůsobí tzv. zrcadlení, při kterém se jeho pohyby snažíme zrcadlově napodobit. Ale nic se nemá přehánět – důsledné opičení způsobí praví opak! Další kapitoly se věnují očím nebo rtům jako zdroji kontaktu a napoví také např. to, jak jasně rozpoznat falešný úsměv.
Pokud se ocitnete v dopravní zácpě, můžete si přečíst, jak ji využít k flirtování a hned začít zkoumat zpětná zrcátka. Nejdřív bych však doporučila zkontrolovat, zda-li je vidět přes zadní sklo a jestli se auto parádně leskne. Nejen to, ale i typ vašeho vozu a způsob jízdy o vás totiž leccos napoví…
A jak by vypadala alespoň malá indicie pro řešení situace popsané v úvodu? “Pro muže bývá příznačné, že v přítomnosti ženy, která se jim líbí, si více sahají na obličej. Dotýkají se tváře, uší a krku. Hlavu drží vzpřímeněji než jindy, celí jsou napřímení. Mívají jasnější a prozářenější oči.”٭
Chtěla bych jen doplnit, že kniha nemůže být brána jako vodítko, na které se lze za každé situace zcela spolehnout a jež o dané problematice podává vyčerpávající informace, ale je zábavným a podnětným společníkem na cestě zkoumání signálů lidského těla. Po jejím přečtení se možná na své okolí začnete dívat s větším zájmem a např. jindy nudná jízda v tramvaji se může stát díky sledování ostatních pasažérů zábavnější.
٭ Martin Lloyd-Elliott. Řeč těla (Tajemství svádění a milostných her): s. 102. Vydala Metafora v Praze r. 2006.
Zdroj obrázku: www.Metafora.cz