Autor knihy „Nádherná vada“, Arthur Japin, navíc zkušeně do svých knih zakomponovává historickou realitu, takže těžko poznáte, kde se příběh opírá o skutečnost a kde vyplňuje „prázdnotu“ vzdušných zámků. Dílo nakonec dostává podobu, kterou vyjádřil i jeden z aktérů knihy „Nádherná vada“, slavný milovník Giacomo Casanova: „Mnohé z toho, co zpočátku existovalo jen v představivosti, se stane skutečností.“
Casanova, ač se kolem něho celá osnova nepřímo točí, však není ústřední postavou románu. Tou je žena. Údajně skutečná postava, již Casanova popisuje jako jednu z výjimek, tuto ženu prý skutečně miloval. Byla to jedna z jeho prvních a za její nádhernou vadu označil Casanova její přílišné mládí. Jak se tato dívka, měnící se v ženu, jeví nám, čtenářům? Je to žena plná kontrastů, jednou krásná, jindy ošklivá, jednou naivní, jindy moudrá, uvnitř sebe však zůstává stále stejná v tom, jak miluje. Prochází životními etapami a střídavě se svou láskou mučí a vzápětí povznáší. A zatímco sama odsuzuje ženy, které se v minulosti obětovaly pro lásku, sama se dopustí podobného hříchu, jež považuje za nejlepší řešení své situace. Nesobecky se vzdá mladého Casanovy, aby jeho samého ochránila od pohrdání a posměchu.
Popisem tehdejší společnosti (18. století) nám autor ukazuje přetvářku a faleš, vrtkavost úspěchu a společenské prestiže. Při popisu Benátek nám Japin líčí pravý původ tradičních benátských masek. Jejich nositelé se za nimi schovávali z obav před případným veřejným zostuzením, které se mohlo dostavit kvůli maličkosti a jehož důsledky naopak mohly být neúměrné. Zesměšnění ve společnosti tehdy vedlo k vyhnanství či sebevraždám. V této souvislosti jistě stojí za zmínku hrdinčino vědomí, že s maskou dostává svobodu. Lidé ji přestanou soudit podle toho, jak vypadá a začnou jí více naslouchat. Slovy Arthura Japina: „Krása je žalář, v němž uvadáme a upadáme v zapomnění.“
A zatímco krása se v této knize ocitá v žebříčku hodnot na spodní příčce, usedá jen o kousek níž než rozum, tolik potřebný při novém směru společenského vývoje, v němž se stává „novou šlechtou vědění.“ Oběma pak vévodí cit a intuice, už protože „člověk nemůže svůj život zároveň žít a promýšlet.“ A láska? Ta hraje svou nejdůležitější roli. Hrdinka však rozlišuje mezi tím „lásku mít“ a „lásku dávat“. Naplnění sama sebe spatřuje ve druhé možnosti a zároveň klade důraz na svůj smířený postoj: „Kdo nic nečeká, nemůže cítit rozčarování.“
Zdroj fotografie: www.paseka.cz