Již dozrála doba, aby se mohlo bez emocí a hlavně bez předsudků nahlédnout do archivů, skrývajících dosud tajemné dokumenty. Vědci, ale hlavně publicisté se do tohoto neprozkoumaného bohatství vrhají s chutí vyhladovělé šelmy a hltají bez rozkousání. Pak vznikají díla vskutku rozporuplná, zavánějící opět jinou ideologií. Prameny prezentují téměř nahé, bez kritického kontextuálního vyhodnocení a umožňují tak demagogicky účelový výklad. Ale to už je hořký osud dějepisu.
O věrohodnější rekonstrukci života sovětského představitele Chruščova se pokusil Vladislav Moulis ( 1931 – 2006). I on se setkal s komunistickou zvůlí, kdy musel opustit své pracoviště na ČSAV, aby pak působil jako knihovník. Po návratu v roce 1990 se specializoval na dějiny Ruska 20. století a československo-sovětské vztahy. Je autorem několika historických prací (např. Běsové ruské revoluce). Na základě u nás dostupných pramenů a publikací – tehdejší tisk, závěry z politických jednání a memoárové literatury- vykresluje osud a činy jistě rozhodující osobnosti nedávných dějin.
Na počátku stál chudý vesnický pasáček dobytka, na konci zlomený, zklamaný a osamělý muž, který se možná ptal, kde se stala chyba. Autor období mezi těmito mezníky pečlivě sleduje a líčí N.S. jako romantického politika plného entuziasmu, jenž poměrně dlouho skutečně věřil, že komunisté mohou svět chudých zlepšit. Sám se o to snažil. Postupně, s růstem ambicí a postavení, se dostal do pevného a nebezpečného soukolí, jímž nekompromisně a zběsile otáčel Stalin. Sledujeme nepravosti až zločiny, jež ovládly špičky vedení strany. Díky příšernému strachu, obav o život, mnohdy ne příliš čistému svědomí, bezmezné víře v prozíravost Vůdce a šikovným manipulacím se dařilo držet v šachu celý stát i jeho představitele. Jakoby tu panoval zákon džungle vypilovaný do té nejnaturálnější podoby skutečným ďáblem.
N.S. protože přece jen na rozdíl od jiných patolízalů dokázal realisticky hodnotit situaci, začal si všímat nevysvětlitelných jevů i souvislostí. Kdy prozřel, nelze přesně určit, ale pochybnosti ho stravovaly již před válkou. Na jeho životě bylo výjimečné už to, že v klubku jedovatých hadů přežil, aniž by se zásadním způsobem do krvavé lázně namočil. Až po smrti Stalina se odvážil pohnout stojatými vodami, uplynulé období nazvat kultem osobnosti a ukázat Stalina reálněji. Snažil se o rozvoj ekonomiky i o zmírnění mezinárodního napětí, dělal chyby a měl i úspěch. Na druhou stranu neváhal zasáhnout při maďarských událostech, postavit berlínskou zeď, rozmístit jaderné hlavice na Kubě...
I když naznačený příběh N.S. není dnes už tak neznámý nebo překvapivý, nese kniha hodnotný potenciál. Nechá čtenáře, aby si sám udělal obrázek a zhodnotil (třeba subjektivně) jeho osobnost. Chruščov bez pochyb věřil v komunismus, ale nesouhlasil s cestou, již nastínil Stalin. Neměl však sil ji zásadně otočit jiným směrem. Kniha ale přináší ještě jeden závažný postřeh. Velice srozumitelně a na osudech jednotlivců, nikoli bezejmenných, ukazuje základní vzorec totalitního šílenství. A pokud čtenář právě ten pozná a pochopí, možná už nenastane doba, aby kacíři končili na hranicích, židé a cikáni v plynových komorách, majitelé odlišných názorů v temnotách žalářů. Můžeme žít tak, abychom ze strachu nemuseli rezignovat na své názory ani apaticky přijímat stanoviska vládnoucích samozvanců, jež nám vnucují a s nimiž se nedokážeme ztotožnit. A právě toto považuji za obrovské poselství této knihy.
Vladislav Moulis, Neobyčejný život Nikity Sergejeviče vydalo nakladatelství DOKOŘÁN v roce 2006.
Zdroj fotografie: www.dokoran.cz