Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Velikonoce a vítání jara
Úvodník: Jarní pocity a pokus o vyvolání dobrého rozpoložení
Článek: Velikonoce
Pomalu, pomaloučku i do našich zimně romrzených duší přichází jaro. Ptáci je poznali dříve než my. Zpívají, co jim zobáčky stačí. Jejich zpěv pohladí a ta soutěž o přízeň ptačích družek je mně milejší než zpívání v „Česko hledá super star“. Vítr je ještě studený, ale už voní hlínou a novou trávou. A slunce vnáší úsměv na tváře a hřeje. Začíná čas kvetení. V předzahrádkách kvetou sněženky a bledule, koniklece, hlaváčky a narcisy a náhle se přidají i jarní zlaté deště. Zdůrazňuji vám, že kvetou i šafránci, tedy krokusy. Trávníky se zelenají a jako mávnutím kouzelného proutku se v nich objeví zlato pampelišek a slaběrůžová sedmikrásek. Těším se, jak nad zelenými poli uslyším písničku skřivanů.
Potom jaro, nebo mu říkejme Vesna, zamává znovu kouzelným proutkem a rozkvetou keře a ovocné stromy. Ohřeje vítr a zavoní šeříky a po nich pro mne kouzelné jasmíny. A jaro plné dobré nálady je po dlouhém království Morany zde. Ani se nedivím, že pohanské oslavy návratu jara byly tak magické a hektické. Kdo živý přečkal zimu, měl obrovský důvod k radosti. Byly prováděny oběti pohanským bohům. Někde byly oběti jen symbolické, ale i obětování potravin a třeba ovce nebo kozy bohům bylo pro naše předky velmi náročné. Jídla bylo po zimě málo. Jinde, třeba u germánů, byly oběti i lidské, pro další život obětovali při slavnostech jara pannu. U některých řeckých kmenů to bylo ještě zvláštnější. Byl obětován král, který vládl jeden rok a jeho krev byla rozlita do brázd polí.
Dnes naštěstí máme křesťanskou tradici velikonočních svátků. Jako malého kluka mě nezajímalo velikonoční vejce jako symbol života. Zajímalo mě jen, kolik jsem si jich vymrskal a u které kamarádky byla nejpěkněji vybarvená. Pak doma následoval dnešní systém vejce na sto způsobů. Také nevím, kolik dnešních tatínků a kluků by ještě umělo uplést z osmi vrbových prutů tatar. Stejně ale, pán Bůh zaplať za požehnané velikonoční svátky.
Jaro je i nebezpečné. Zimní únava, která je již dost vysoká, přechází plynule v ještě náročnější únavu jarní. Navíc se domníváte, že na co nebylo sil v zimě, musíte ztrhnout teď. Pozor, omyl! Moc nepracovat! Raději se radujte ze slunce a ze zimní protiinfekční léčby typu liguére přejděte na vitamíny. Pokud nejste náhodou alergici, povinně vyrazte do přírody. Ta vás vyléčí sama o sobě. Kytky nemusíte ani trhat, ani kupovat, v duši si je přinesete domů. Pokvetou orseje, blatouchy, sasanky, petrklíče, jaterníky, plicníky a spousta dalších kytek.
Když náhodou nemůžete ven, vás potěší tento článek a vybavíte si tu všechnu krásu v pohodě domova. Můžete i tak poslouchat zpěv našich opeřených zpěváků (pro zajímavost, zda-li víte, že havran a vrána jsou také zpěvní ptáci?). A když uvidíte vlaštovky nebo jiřičky, jaro bude už opravdu i u vás. Tak ať žije naše Vesna jakéhokoliv věku.
Jarní noc
Šeříky voní opojně
Vůně proudí oknem do pokoje
Láká mě k volnosti vínem
Píši verše znepokojen
Noc plná temných vůní
Tajemství dávných lásek odkrývá
Nabízí krásnou inspiraci
Já slova, slavík píseň odzpívá
Noc v šatě čaroděje
Snem svatojánským nese do světa
Ztrácí se skutečnost
Má duše jako slavík nocí odlétá
Zdroj obrázků: http://art.salixus.cz , http://www.vetmed.wisc.edu
09.04.2007 - Petr Šafránek