Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Nesahej si rukou pod oděv



Úvodník: Ne vše, co se nám dnes může zdát jasnou věcí, nad kterou nestrpíme sebemenší pochybnosti, obestírala stejná přímočarost třeba před několika staletími. Plivete přes stůl? Močíte před okny své vyvolené? Nebo snad o svatební noci uložíte svou dceru nahou k jejímu nastávajícímu? Asi ne… ale nejen to považovali ještě nedávno lidé za normální.

Článek: Norbert Elias ve své knize O procesu civilizace I. podává vyčerpávající výpověď o změnách smýšlení a chování evropské civilizace. Počátek úvah spřádá v temném středověku na fragmentech dochované korespondence a příruček chování, konec najdeme v době naší. Pro velký obsah zkoumané látky zvolil Elias dělení knihy do kapitol: K sociogenezi protikladu „kultury“ a „civilizace“ v Německu (a ve Francii), kde se zaobírá způsoby kontrastního myšlení šlechty a plebsu. Na první pohled se může zdát knížka nudným konstatováním či výčtem faktů, srovnávací analýzou vhodnou jen pro intelektuály. Není tomu tak. Hned v části druhé, O civilizaci jako specifické proměně lidského chování se začte i běžný občan. Kapitoly jako O chování při jídle, Proměny postojů k přirozeným potřebám, O smrkání, O plivání či O chování v ložnici totiž poskytnou pro „moderního“ člověka neuvěřitelně zajímavou a vtipnou sondu do historie z jiné strany, než nás učili ve škole.

Ani titulek tohoto článku není z mé hlavy, je parafrází na skladbu Ein spruch der ze tische kéhrt, nabádající mladé chlapce k dobrým způsobům. To, co je dnes každému jasné málem od kolébky, se zrodilo z dlouhého vštěpovacího procesu. V 15. století se v příručkách o stolování dočteme: „chlapče, vystříhej se toho, abys vzal do úst víc chleba nebo masa, než si žádá tvůj žaludek, a musel je potom vyplivnout.“(S´ensuiventles Contenances de la Table). Důležitým mezníkem se stal přechod od požívání rukama k příborům. Vidlička patřila k exkluzivnímu zboží, stejně jako nočník. Těžko si dnes představíme prarodiče, obdarující svou vnučku novým nočníkem, coby nejvhodnějším darem (ani pokud tento artefakt přeneseme do současnosti – wc není obvyklým darem).

Kniha je plná citací nejrůznějších spisů, které jedněm poslouží k bádání, druhým k pobavení. V kapitole o proměnách postojů k přirozeným potřebám se tak dozvíme vzácné rady jako: „nenechávej své pohlaví odkryté tak, že je vidět, je to nanejvýš zahanbující, odporné, odpudivé a hrubé. Nezadržuj ani moč, ani větry, které trápí tělo, dělej to však potají a nenech se jimi překvapit“ (The Booke of Demeanor and the Allowance and Disallowance of certain Misdemeanors in kompanie, 1619). Pro změnu v kapitole O smrkání a O plivání budou možná citlivější povahy znechuceny. Odpovědi na otázky, kam s hlenem, který je třeba vyplivnout, nemusíte hledat v této sekci knihy dlouho.

Sex představuje téma velmi žádané, knížka myslí i na něj. Dnes již těžko věřit, že svatební slib manželů se zpečetil teprve ve chvíli, kdy svatební průvod uložil oba nahé aktéry k sobě do postele. Někde se tato tradice dodržovala až do 17. století. Změnil se i vztah k veřejným domům. Ve středověku patřily ke každodennímu životu, každý klučina věděl, o jaký dům se jedná. Žádné cavyky. Veřejný dům byl svým způsobem instituce – kupříkladu, když císař Zikmund navštívil roku 1434 Bern, zaslal poté radním děkovný dopis. 3 dny v nevěstinci zdarma byl prý výtečný dar na uvítanou. Postavení lehkých žen se přitom podobalo tomu katovu – na okraji společnosti, ale každý věděl, kam za nimi má jít, je-li třeba. Však až do 16. století se mimomanželský poměr považoval za normální. Naštěstí se církvi podařilo monogamii prosadit…

Kniha O procesu civilizace je poučné čtení, které zaujme i pobaví. Po prvotním předválečném propadáku knihy ji Elias vydal znova, v reedici. Stala se bestsellerem a biblí socio-historiků.

Norbert Elias: O procesu civilizace, vydalo Argo 2006

Titulní stránka převzata z www.argo.cz

03.04.2007 - Michaela Wilhelmová