Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Interrupce. Mimino opravdu ne!



Úvodník: Interrupce, tedy umělé přerušení těhotenství, zcela jistě vystupuje jako žhavý uhlík v diskuzích ve značné části světa. Jedná se především o etický problém, který rozděluje společnost na dva tábory, samozřejmě pro a proti tomuto záměrnému ukončení těhotenství.

Článek: Většina jeho zastánců říká, že embryo ještě není individuální bytost a chápe jej spíše jako pouhou součást těla matky. Někteří její umírněnější zastánci nepopírají právo plodu na život, ale více zohledňují podmínky, do kterých by se mělo dítě narodit. Rozhodnutí o interrupci pak ponechávají na matce či na obou rodičích. Některá feministická hnutí výslovně požadují právo na interrupci v zákonech všech zemí.
 
Naopak odpůrci tohoto zákroku, mezi něž patří také církve a náboženské směry, jednoznačně podporují právo plodu na život a umělý potrat chápají jako vraždu, tedy úmyslné a protiprávní usmrcení živého jedince.

Jak probíhá samotná interrupce? Metoda závisí na stadiu těhotenství, do devátého týdne se většinou využívá chemické interrupce, která se skládá z podání látky methotrexatu či mifepristonu a následně ještě misoprostolem. Druhý způsob představuje chirurgická interrupce, jež se provádí do patnáctého týdne těhotenství. Sestává z tzv. kyretáže, tedy čištění stěn dělohy kyretou. Embryo se odstraní odsátím. V pozdějším stadiu těhotenství se musí použít jiných technik, například podáním prostaglandinu či roztažením děložního hrdla a vypuzením plodu či rozříznutím dělohy a vyjmutím plodu.

V některých zemích je interrupce ilegální, například v Německu, Polsku či v Irsku. Známým jevem se pak stává, že ženy z těchto zemí cestují za interrupcí tam, kde není zakázána.

Přestože naše zákony interrupci nezakazují, počet potratů v České republice klesá. Zatímco v letech 1988 či 1990 nás děsila čísla jako 98.2 a 96.2 potratů na sto porodů ( v roce 1990 se jednalo o 111 000 přerušení) , v roce 2005 lékaři interrupcí ukončili pouhých 21 000 těhotenství.

K provedení interrupce musí pacientka podat písemnou žádost, kterou může podepsat u svého gynekologa. V případech, kdy pacientka nedosáhla věku 16 let, se vyžaduje písemný souhlas zákonných zástupců.
Nesmíme také opomenout případné následky tohoto zákroku, mezi něž patří kromě psychických poruch například nemožnost otěhotnění či problémy s donošením dítěte, v některých případech musí pacientka postoupit další chirurgické zákroky.

Zdroj obrázků: www.mttu.com



06.04.2007 - Kateřina Valášková