Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Kouření smrdí a zabíjí
Úvodník: Ne že by se o něm tak smýšlelo vždy. Kouření bývalo atributem vyvolených, později bohatých nebo extravagantních jedinců.
Článek: V době dnešního (konečně!) tažení proti kuřákům ve společných prostorách, kde malebná modravá esíčka vyfukovaného dýmu svým smradem otravují nekuřáky, vychází kultivovaná kniha Příběh kouře. Jedná se oreprezentativní publikaci mapující historii dýmu vycházejícího z palmových svitků, hliněných a vodních dýmek, zahalující zprvu bafající kněze a šamany dávných civilizací.
Evropanům se blahodiní intoxikace dostalo po roce 1492, kdy zvyk vtahovat kouř z pálících se lístků tabáku přinesli Kolumbovi námořníci. Postupně se kouření, zpočátku považované za lék, stalo sebezničující vášní. Zdaleka se nejednalo pouze o tabák, magické obláčky kroužily nad hlavami kuřáků i jiných látek. Kouření, výsostná záležitost vysoce postavených, se stávalo masovým, doslova kulturou. Bafali muži, ženy i děti, a to i tehdy, kdy neměli na chleba. Div, kdyby si tak výnosné vášně nevšimli kreativní podnikatelé a již od 19. století se začaly objevovat fabriky, zprvu ruční, pak vybavované balícími stroji a chrlily miliony a miliardy cigaret, doutníků…kouření zproletarizovalo. Alespoň tím nezapomenutelným gestem hlubokého vdechu s následným košilatým andělíčkem se všichni, bohatí i chudí, setkali na stejné lodi. Jen po dobu, než se obláček rozplynul-spolu s ním úspěšné symboly – M. Dietrichová, H. Bogart, F. Castro, Che Guevara, W. Churchil…a pocit sounáležitosti s nimi. I generál Pershing věděl, že zásoby tabáku jsou pro bojující vojáky důležitější než zásoby potravin- zvyšují solidaritu, morálku i disciplínu. Doby, kdy se cigarety (kretek s přídavkem hřebíčku) předepisovaly na kašel, jsou pryč. Vizuální imaginace kouřem zůstává a pravděpodobně zůstane.
Kniha, soubor esejů, reportáží, historického líčení, nás seznamuje s dějinami, ale i současností ušlechtilé chuti v kuřákových ústech. Všímá si různých forem ( kubánské doutníky, indonéský kretek, opiová doupata v Anglii i Číně, gandža na Jamajce, jazzová kultura s nepostradatelnou trávou, čistý styl kouření v Japonsku…) a vysvětluje, proč se kouření stalo symbolem úspěchu. Jako takové zanechává i výrazné stopy v umění – literatuře, malířství, filmu, divadle- štíhlá bílá cigareta, páchnoucí fajfka, masivní doutník- se stávají uměleckým artefaktem i nezbytnou rekvizitou.
V dnešní době se kuřáci domnívají, že jsou pronásledovaní, kouření považují za stigma, jež je vylučuje ze společenského a pracovního uplatnění. Nekuřáci si říkají: konečně (!) nás přestanou obtěžovat plné popelníky a špačky na ulicích. Jedná se o lítý boj, protože na tabákový průmysl navazuje velký byznys, reklama, točí se kolem něj obrovské peníze.
Kniha stojí na oběma tábory, neukazuje dehtem zanesené plíce, nestane se v protikuřácké kampani pomocníkem, ale samostatným, nestranným a tím ojedinělým dílem, jež fenomén kouření sleduje od úsvitu dějin a objektivně, s historickáým nadhledem, lyrickou poetikou i drsným reportážním realismem popisuje to, co se stalo samotnou součástí lidského společenství – podobně jako alkohol, ale i žvýkačky, silná auta, značkové oblečení.
Sander L. Gilman, Zhou Xun, Příběh kouře vydalo nakladatelství DYBBUK v roce 2006.
Zdroj fotografie: kosmas.cz
10.05.2007 - Jindřiška Kodíčková