Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Teskný zpěv osudu



Úvodník: "Nechám odplynout trýznivý čas a rozsévám svou touhu bez konce v samotě na břehu moře," zpívali portugalští námořníci, když ve slavných dobách Jindřicha Mořeplavce vyjížděli na objevné plavby podél dlouhých afrických břehů.

Článek: Toužili po neznámu, stýskalo se jim po domově. A tato směsice stesku, melancholie a tužeb se vtělila do zpívaných balad plných smutku, jež se začaly za doprovodu kytary zpívat v chudých uličkách Lisabonu už na počátku 19. století. Tradice portugalské lidové hudby a poesie se snoubí z afrobrazilskými tóny a až do dnešních dnů vyjadřuje portugalskou duši. Duši zmítanou vzpomínkami na slavnou minulost, kdy Portugalsko náleželo ke světovým velmocem, a poněkud krutou a méně radostnou realitou. Když v roce 1820 vystoupila veřejně Maria Severa, založila novou tradici. O deset let později vznikaly fado domy, uznávaní básníci psali texty, černě oděné ženy zahalené šátkem vystupovaly v lokálech. Jejich hluboký lyrický hlas doprovázel kytarista, jenž vybrnkával rytmus-nerytmus na dvanáctistrunné kytaře.

Při návštěvě Porta a Lisabonu jsem se procházela večerními uličkami s cílem poslechnout si teskné fado. Na ulicích dnes zpívá spousta mladých, kteří svou činnost spíše považují za recesi, ale setkala jsem se i s věkovitými zpěváky, jež tuto „živnost“ převzali od svých otců a dědů a do zpěvu vkládají nejen svou duši a srdce, ale celičký život. Táhlé písně znějí vlahými večery, vytvářejí nezapomenutelnou kulisu křivolakým uličkám a uzoučkým domům a evokují věčnost.

Fado se z ulic dostává i do koncertních síní nejen v Portugalsku, ale i v zahraničí. 7. června 2007 v Hudebním divadle Karlín vystoupí světová hvězda nostalgického stylu fado Mariza, nositelka prestižní ceny BBC World Music Award. Prezident Portugalska ji vyznamenal cenou Comenda da Ordem do Infante D. Henrique pro osobnosti, které významným způsobem přispěli k šíření portugalské kultury po světě.

Mariza se narodila v Mozambiku portugalskému otci a africké matce, od dětství žije v lisabonské čtvrti Mouraria, považované za kolébku stylu fado. &Spanělé o Marize tvrdí, že ona jediná má v hlase duende, což je kvalita dosud spojovaná výhradně s flamencem. Písně plné nostalgie doprovází akustická baskytara a dvě kytary – španělská (Portugalci ji nazývají viola) a portugalská. Ta měla původně v doprovodu nahradit zvuk cembala a svojí konstrukcí je daleko bližší bouzouki či mandole nežli kytaře; guitarra portuguesa je opatřena dvanácti kovovými strunami, na které se brnká kovovými prstýnky, ke stylu hry patří téměř bluesové natahování strun.

Koncert Marizy : Hudební divadlo Karlín 7. června 2007

Zdroj fotografie: mustrad.org.uk


26.05.2007 - Jindřiška Kodíčková