Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Nejkrásnější slabikář



Úvodník: Poupata, to byl v naší rodině pojem. Zpočátku jsem nevěděla, jaká vzácná kytička co chvíli rozkvétá ve vzpomínkách na školní léta mých předků...

Článek:
Na první knížku, která je skutečně oficiálně moje a mohu v ní nejistě skládat nic neříkající kostrbatá písmena do hlaďounkých slov plných významů, se nikdy nezapomíná. Slabikář by se měl zcela určitě psát s velkým S.(Jistě stejně hluboko v srdci nosíte ten svůj). Ovšem Poupata, sestavená básníkem dětí a učitelem Josefem Kožíškem se stala základním prvorepublikovým impulsem, z něhož následující slabikáře, nikoli ke své škodě, více či méně „opisovaly“. Svými něžnými a nezapomenutelnými ilustracemi, čerpajícími z kouzelného světa dětí, ho doprovodila Marie Fischerová-Kvěchová a učinila z knížky velice cenný skvost již v době svého vzniku.

Josef Kožíšek (1861 – 1933) v roce 1883 nastoupil po studiích do svého prvního učitelského místa v Měčíně. Později učil ve středočeských Zápech, kde pomohl vybudovat školu a právě zde, inspirován prvními krůčky dětí na poli čtení, napsal slabikář Poupata, podle kterého se učily číst celé generace. Poprvé byl vydán v roce 1923, přežil jako jedna z mála českých učebnic protektorát a vyučovalo se podle něj ještě po 2. světové válce. Prosazoval metodu, ke které se nyní mnozí elementaristé vrací. Nabyl přesvědčení, že nejpřirozenější cestou, jak se naučit číst, je poznat nejprve jednotlivá velká tiskací písmena a z nich skládat rovnou slova, nikoli slabiky. Tomuto pojetí podřídil svůj slabikář. Ve své jednoduchosti geniální slovní hříčky typu „Máme masa mísu, ó my se máme!“ nebo: „ Na kraji vody je žába. Půl je zelená, půl žlutá. Pohlíží jako živá“ máme doslova zadřené pod kůží.( ale proslavená „Ema má mísu“ pochází asi z jiného slabikáře). Hitem se staly i básničky, např. Polámal se mraveneček či nově objevená říkadla.  

Marie Fischerová-Kvěchová (1892–1984) absolvovala Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Věnovala se převážně ilustrování knížek pro děti, v roce 1916 vyšla její první knížka lidových písniček Našim dětem, dále Denní život batolátka, Sládkovy Skřivánčí písně, Kožíškův slabikář Poupata, Klášterského Chodský písně, Babička Boženy Němcové, Broučci Jana Karafiáta a další. Velkým inspiračním zdrojem byl pro ni život dítěte a lidová kultura, její kresby navazují na české tradice díla Alšova.

Protože na nejmilejší knížku našich prababiček se upíná mnoho vzpomínek, v antikvariátech se o ní takřka nezavadí, je počin vydavatelství Paseka o to záslužnější. Nové vydání sice nevoní stářím, listy šustí novotou, nemají ušpiněné růžky.... přesto svým půvabem potěší mnoho duší. Pomůže k návratu do dětství, připomene dědečka, jenž je houpal na kolenou, jiní vzpomenou na milou slečnu učitelku, další zase na lumpárny, které prováděli s kamarády. Návrat do bezstarostného dětství plného nadějí je obrovský dárek nevyčíslitelné hodnoty, mnohdy provázený slzičkami. 

Josef Kožíšek, Poupata, vydalo nakladatelství PASEKA v roce 2007


foto: www.paseka.cz


26.06.2007 - Jindřiška Kodíčková