Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Letní toulání po hradech českých VII.



Úvodník: Dva hrady, na které dnes v našem putování zavítáme, můžete navštívit příjemným výletem nejlépe z hlavního města. Řeč bude o Konopišti a Okoři.

Článek: Konopiště
Známý hrad se nalézá nedaleko města Benešov a není tedy náhodou, že za jeho historické zakladatele považujeme rod Benešoviců. Údajné počátky stavby spadají do století 11., doložená stavba čněla v krajině však až ve století 13.
Ve své době Konopiště nezapadalo do běžného architektonického plánování. K obraně mělo určených sedm věží, zatímco většina tehdy stojících českých hradů se mohla pyšnit sotva dvěmi. Věžový komplex byl spojen obrannou zdí, která měla chránit Konopiště, skládající se z centrálního hradu a podhradí. Obranné prvky doplňoval příkop a val. Dnes si již stěží můžeme představit, že tento malebný zámek/hrad s překrásnými zahradami plnil vysoce strategicky-obrannou funkci.
Ve 14. století se hrad dostává ke Šternberkům. Zdeněk ze Šternberka, majitel ještě dalších pěti hradů, se dostal v 15. století do sporů s králem Jiříkem z Poděbrad. Ten se jal všechny jeho pevnosti obléhat a pokořit. Konopišti musel tehdy uznat nedobytnost. Přesto však nad Zdenkem král Jiří zvítězil. Dlouhých 18 měsíců obléhal Konopiště, které nezdolal ani přímým útokem, ani střelbou. Dokázal však plně izolovat veškeré obyvatele hradu a zajistil tak naprosté vyhladovění – posádka se nakonec vzdala sama.
V 15. století, po navrácení hradu zpět Šternberkům, zbudoval Jan ze Šterberka krásné zámecké zahrady. Asi sto let po jejich dokončení zachvátilo Konopiště řádění ohně. Rekonstrukce byla natolik drahá, že se současní majitelé museli hradu zbavit…
Konopiště se dostává do rukou Hodějů a ti v letech 1604-1607 uskutečňují přestavbu obranného hradu na pohodlný renesanční zámek. Konopiště krátce po přestavbě čekala další rána v podobě požáru – umyslně založenému. To když se mlel v Čechách souboj mezi katolíky (a konkrétně na benešovsku) Jednotou bratrskou.
Třicetiletá válka a s ní rabující Švédové přidali kraji další trápení, ze které zámek vzpamatovával jen ztěží. Výraznější rekonstrukce přišla až s osmnáctým stoletím a další, hlavně krajinná, za Františka Ferdinanda. Ten se zasadil o zřízení rozsáhlého lesoparku, v němž můžeme relaxovat dodnes.

Okoř
Oproti zrenovovanému Konopišti je Okoř čirou zříceninou. Dochované písemnosti mluví o tomto hradu již v roce 1228, za zakladatele je považován Mikuláš Rokycanský. Hrad se snad od počátku skládal z vysoké obdélníkové zdi a mohutné veže ve tvaru hranolu (jen jedné, oproti sedmivěžovému Konopišti). Kaple, která se stala součástí hradu, je údajně mnohem starší.
O Okoři lze s politováním prohlásit, že zatímco dnes zná tuto zříceninu téměř každý (možná i díky písničce „na hradě Okoři…“), ve středověku měla jen okrajový význam a rozhodně ji nelze považovat za proslulou.
Menšího rozšíření se hrad dočkal za Bořivoje z Lochovic v 15.století, šlo hlavně o dolní bašty a několik dalších obranných prvků. 16.století přineslo renovaci hradu, jehož majitelem byl v té době Jiří Bořita z Martinic, na renesanční sídlo. Rekonstrukce, ač na pohled důkladná, nebyla však nikterak hloubková. Jak se při postupném chátrání hradu ukázalo, jednalo se zejména o povrchové stavební úpravy, určité odění studeného hradu do hávu renesance, přičemž základ zůstal v jádru původní.
Jako mnohé jiné, čekalo i Okoř chátrání. Nakrátko ji ještě z popela vyzdvihl jezuitský řád a dodal Okoři nádech baroka… po odchodu jezuitů však Okoř pomalu zanikala…


Zdroj obrázků: www.hrady.cz (dole Okoř), Bernd Janning  / wikipedia




14.09.2020 - Michaela Wilhelmová