Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Hanin kufřík



Úvodník: Byl by to docela obyčejný příběh nadaného děvčete z Nového Města na Moravě, které se chtělo stát učitelkou a protože mělo dostatečné rodinné a finanční zázemí, určitě by se jí i stalo, kdyby nepřišla druhá světová válka.

Článek: Hana Bradyová ale jako jedna z mnoha dívek z židovských rodin skončila v koncentračním táboře, prvně si odvedli maminku, pak tatínka a nakonec přišel příkaz i pro ni a jejího o čtyři roky staršího bratra. Útrapy věznění nakonec přežil právě jen bratr Jiří. Samozřejmě takových osudů bohužel najdeme ve válečných dějinách mnoho. Čím je ale ten Hanin výjimečný?

O Haně Bradyové bychom vlastně ani nevěděli, nebýt toho, že v Japonsku založila jistá dáma Tuniko Išioka, Tokijské centrum pro zkoumání holocaustu. Napsala do Evropy a požádala, zda by se nenašly nějaké věci dětí vězněných v koncentračních táborech, jenž by chtěla pro muzeum vypůjčit, protože se domnívala, že takto těm současným dětem přiblíží úděl těch tehdejších židovských. A podařilo se. Jedním z mála zaslaných věcí byl kufřík, na jehož víku se skvělo jméno Hana Brady a datum jejího narození. Japonské děti se chtěli o majitelce kufříku dozvědět víc a proto se T. Išioka rozhodla něco vypátrat. Dokonce ji toto pátrání zaválo až do Terezína a do Prahy, kde získala adresu Hanina bratra žijícího v Torontu a ten ji následně v dopise informoval o Hanině osudu.

Životní úděl Hanky a především obdivuhodné nadšení Japonky T. Išioky inspiroval spisovatelku Karen Levinovou k napsání knihy, která má tedy dvě roviny, jedna mapuje vývoj událostí v Hančině životě a druhá pak sleduje postup hledání T. Išioky. Knihu autorka určila především žákům k doplnění znalostí a hlavně jako pomůcku, díky níž si lépe uvědomí nebezpečnost nacistického smýšlení. Proto snad používá takové velmi primitivní vyjadřování, možná bych řekla, že čtenáře až podceňuje. Originál jsem nečetla, ale český překlad je docela hrozný. Zvláště, když si vezmete k ruce třeba dětské knihy Bohumila Říhy a srovnáte stylistickou úroveň textu. Další velkou výtku směřuji na absenci vlastivědných reálií. Část knihy se odehrává v Novém Městě na Moravě a okolí a objevují se zde takové perly typu - Hanička ráda chodila do cukrárny ve vedlejší vesnici, pak je dál zmiňována jiná „vedlejší vesnice“, ba i město, ale jaké? Těch vesnic najdeme v těsné blízkosti Nového Města plno. Samozřejmě zahraniční autorka, které je naše země evidentně cizí, nemůže tyto reálie znát. Ale při překladu se na nich mělo skutečně zapracovat, protože máme-li předávat dětem nějaké informace, tak jedině ucelené.

Kniha pak zůstává zajímavou spíše pro lidi, jenž prostředí Hančina dětství znají, neboť si dokáží ledacos k textu „přimyslet“. Nemám ale dojem, že by byla skutečně vhodná pro děti jako učební pomůcka mapující jisté přesně dané historické období, k tomu jí skutečně mnohé chybí, což jsem i naznačila a nedoporučím ji ani dospělým, protože ti se budou často usmívat nad jejím místy velmi „naivním“ jazykem.




27.10.2003 - Martina Bittnerová