Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Před 200 lety si muži špíny nevšímali



Úvodník: Dílo Jane Austenové ((1775-1817), autorky známé „Pýchy a předsudku“, lze prohlásit za vskutku učebnicový příklad narativní neboli umělecké psychologie. Autorka si šikovně pohrává s postavami a jejich povahami, ale také společenskými možnostmi, jež odpovídají její době – přelomu 18. a 19. století.

Článek: Více či méně se hrdinové další knihy Austenové, nazvané Emma, nechávají svazovat pravidly, ovšem vesměs si uvědomují, že jejich dodržování se přísně trestá odsouzením a zavržením: „...jeho lhostejnost k rozdílům v společenském postavení nesvědčila o nejvytříbenějším vkusu.“ I proto volí i své partnery přiměřeně tomu, co se od nich očekává. Bylo by tak ponižující se zamilovat do dívky, jejíž rodiče ani nikdo nezná! Ostatně, společenské kličky tvoří velkou část námětu tohoto románu.
Hlavní hrdina románu, Emma Wodehousová, částečně se zažitými předsudky bojuje a částečně se jim zcela podřizuje. Má vůbec zvláštní povahu. Velmi srdečnou a láskyplnou, obětovala by leccos pro svého hypochondrického tatíčka, na druhou stranu však nevypočitatelnou a generálskou, Emma je zvyklá rozhodovat a ráda by zasahovala i do životů druhých lidí. Naštěstí když si uvědomí svou chybu, stáhne se a navrací se zpět, prostřednictvím výčitek, ke svému dobrosrdečnému já. (V Emmě se zřejmě nejvíc snoubí vlastnosti samotné autorky, která se projevovala jako skromná a láskyplná bytost, přesto se však díky své samostatnosti nikdy neprovdala.)
Váhám, do jaké kategorie román Emma nejlépe zařadit. Podle šťastného konce se jeví jako červená knihovna, ovšem ne tak docela podle průběhu děje. Dozvídáme se mnohé o vesnickém způsobu života staré Anglie – ale zase ne dost, abychom román označili za čistě historický. Překvapivý se jeví také způsob vyprávění (obzvláště na dobu, kdy byl román napsán), protože se převážně odehrává formou rozhovorů - chybí tolik očekávané popisy. Nemusíme se obávat, že by nás autorka o něco ošidila, dialogy hrdinů i jejich vnitřní úvahy nám to dostatečně nahrazují svou květnatostí: „Jelikož se však výsledky jeho obchodního usilování jevily víc jak skrovně, nezdálo se předpojaté usoudit, že oblast jeho působnosti si mohla činit jen skromné nároky na důstojenství“. Ačkoliv zpočátku si čtenář musí nejprve na tento způsob vyjadřování pomalu zvyknout, nakonec si však uvědomí, jak ošklivě lajdácky a zkratkovitě se dnes vlastně mluví. - A podobně kontrastní dojem vyvolávají i šlechetné skutky hrdinů, poslušnost a úcta dospělých dětí k rodičům, galantní vystupování pravých gentlemanů – proti dnešní lhostejnosti, zpupnosti a sexismu.
K srovnávání nás Emma vyloženě nutí. Úsměv probudí větička: „Modrá stužka, třeba sebekrásnější, nepůjde k vzoru v žlutém tónu“, protože dnes právě tato kombinace letí. V jiných okamžicích si zase řekneme, že rozdíl dvou set let nehraje žádnou roli: „Muži si nikdy nevšimnou, jestli je někde špína nebo ne. Ženy si vždycky dělají zbytečné starosti.“
Vzhledem k faktu, že Emma poprvé vyšla v r. 1815, nutno připustit, že autorka rozhodně předběhla svou dobu. Román naprosto neodpovídá beletrii její doby. Já osobně na něm navíc cením propracovanou psychologii postav a celkový kladný dojem.

Knihu Emma od Jane Austenové, překlad Eva Kondrysová, vydalo v r. 2007 nakladatelství Daranus
Foto obálky:
www.daranus.cz

18.10.2007 - Renata Šindelářová