Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Když otec svádí snachu



Úvodník: Jako svou druhou inscenaci uvádí absolventský ročník katedry činoherního divadla DAMU původní dramatizaci románu Fjodora Michajloviče Dostojevského Bratři Karamazovi. Tento román, považovaný za jeden z vrcholů Dostojevského tvorby, znamená nesmírně náročnou výzvu pro jevištní uchopení, navíc mladý režisér Daniel Špinar se rozhodl pro vlastní pojetí dramatizace této látky.

Článek: Bratři Karamazovi jsou typickým Dostojevského příběhem o zoufalosti lidské existence. Ve světě, jenž ztratil Boha, se může přihodit cokoliv. Bratři představují základní lidské archetypy – nejstarší Dmitrij symbolicky představuje mladého floutka, rozmazleného působením v armádě, který, ač zasnouben, usiluje o Grušenku.

Se svým otcem vede spor o dědictví po matce. Ten se vyhrotí v okamžiku, kdy starý Karamazov nabídne Grušence 3 000 rublů za jednu noc. Ivan, druhý z bratrů, vzdělaný intelektuál, se navenek prezentuje jako ateista. Zejména z hovorů s Aljoškou pak vyplývá, že cynismem se jen Ivan brání a že sám řeší základní dilema – věřit, nebo nevěřit? Citlivý Aljoša, nejmladší z bratrů, působí jako naivní chlapeček. Touží vstoupit do kláštera a rovná spory v celé rodině. Poslední z bratrů Smerďakov, Karamazův sluha překypuje především nenávistí. Vždyť sám přišel na svět coby nemanželský syn starého Karamazova. Smerďakov od Ivana pochytí jeho životní přesvědčení - vše je dovoleno, kde morálka ani svědomí neexistuje.

Režisérovo pojetí je mladé, svěží, v inscenaci nechybí odlehčené momenty ani postmoderní odkazy, některé z nich však na diváka působí značně rozpačitě. V první polovině představení vše běží, jak má a dějové linky se velmi dobře rozehrávají, avšak druhá polovina už představuje jisté zklamání. Zejména v samotném závěru jsem se nemohl zbavit dojmu autorova potěšení nad tím, že všechny motivy se podařilo jakž takž uzavřít a celá hra už může skončit. Tento problém však jistě souvisí zejména s ohromným objemem předlohy, díky které lze patrně jen s obtížemi tuto látku dramatizovat tak, aby vývoj dějové linie nepůsobil příliš uspěchaně.

Za zmínku jistě stojí působivá scéna Lucie Škandíkové i hudba Tomáše Pálka. Jako velmi dobré lze jistě označit i herecké výkony, na nichž celá inscenace do značné míry stojí. Z mužské části souboru jmenujme přinejmenším Aljošu (Lukáš Příkazský) a Dmitrije (Vojtěch Braník Dvořák).

Divadlo Disk: Bratři Karamazovi
Nejbližší představení se koná: 5.11.2007


režie Daniel Špinar
dramaturgie Petr Kolečko
scéna a kostýmy Lucie Škandíková
hudba Tomáš Pálka
produkce Diana Vávrová, Martina Hostomská

osoby a obsazení

Aljoša Karamazov Lukáš Příkazký
Dmitrij Karamazov Vojtěch Dvořák
Ivan Karamazov Vojtěch Dyk
Kateřina Ivanovna Vladimíra Striežencová
Grušeňka Lenka Zahradnická
Líza Jana Pidrmanová
Smerďakov Radovan Klučka
Rakitin Tomáš Dianiška
Polák Jakub Tvrdík j.h.
Čert Pavla Beretová

26.10.2007 - Jan Kobera