Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Všichni si přejeme být šťastní
Úvodník: Když jsem před pár lety přála svému švagrovi k narozeninám „hodně zdraví“, řekl mi: „Popřej mi radši hodně štěstí. Ve dvojčatech byli taky všichni zdraví a k čemu jim to bylo.“ Těmito dvěma větami vyjádřil v podstatě to, o čem budu teď hovořit. Protože jakkoliv různě byste odpověděli na otázku: „Čeho si v životě vážíte nejvíc?“, přestože jeden by řekl „zdraví“, druhý „rodiny“ a třetí „své práce“, všem nám jde o jednu společnou věc: štěstí.
Článek: Reakce mého švagra charakterizuje tuto naši touhu po tom, aby nám v životě vše vycházelo, abychom měli co nejméně starostí a naopak se cítili co nejvíce spokojeni. Všichni chceme pociťovat vnitřní radost, všichni se chceme cítit naplnění a užiteční. Touha po spokojenosti se nám jeví jako zcela zásadní faktor, na základě kterého se rozhodujeme do budoucnosti (kde bydlet, jaké mít zaměstnání, s kým žít). Ovšem švagrova odpověď nepřímo obsahuje i další fakt. Totiž že šťastný se může cítit i člověk se smrtelnou chorobou, jakkoliv si to ve chvílích absolutního zdraví nedokážeme představit. Máme pocit, že takový člověk se musí cítit pouze zoufale a frustrovaně. Jenomže co když tento nemocný člověk právě zjistil, že bude žít o několik let déle, než očekával, co když se s ním po dvaceti letech nepřátelství opět sblížila jeho sestra, co když mu právě přišla zpráva, že za své cestovatelské objevy, které přispěly k pochopení problémů třetího světa, získá Nobelovu cenu?
Že se ve spoustě svých představ o tom, co nám přinese větší pocit uspokojení, mýlíme, o tom pojednává kniha Daniela Gilberta „&Skobrtnout o štěstí“. V několika kapitolách, které velmi mile začínají vhodným citátem ze Shakespeara, autor rozebírá naši touhu po štěstí. S pomocí výzkumů, o jejichž výsledky se opírá, nám Gilbert pomáhá odpovědět na otázky typu: „Je pro nás důležitější prožít v životě co nejvíc spokojenosti, nebo zemřít ve chvíli spokojenosti? Přinášejí nám děti více radosti nebo starostí? Umíme si na základě našich předchozích zkušeností reálně představit budoucnost? Přivede nás ke štěstí poučení ze zkušeností druhých?“ Výsledky Gilbertova pátrání nás nejen velice překvapí, ale především nás donutí připustit, jak často se ve svých soudech mýlíme.
Gilbert rozebírá i důvody těchto omylů, plynoucích částečně ze zažitých konvencí, ale především z toho, jakým způsobem funguje náš dokonale-nedokonalý mozek, který nejenže v naší mysli více rekonstruuje než vidí, ale navíc oplývá schopností přepisovat data. Proto se nám zdá dávno prožitá bolest menší než bolest současná, proto si v lepším světle představujeme naši budoucí spokojenost, než je ta nynější. Za konkrétního viníka našich nepřesných představ a vzpomínek označuje Gilbert tzv. psychologický imunitní systém. Jeho funkci přitom popisuje na mnoha názorných příkladech, popsaných nejen verbálně, ale zanesených též do grafů – což přirozeně pomáhá našemu pochopení. K tomu přičtěte navíc vtip a zážitek z vlastního prozření, když jsme nejednou nachytáni při omylu.
A po všech těch skutečně zajímavých ohlédnutích za minulostí a vhledech do budoucnosti nám Gilbert odpovídá na otázku, která nás od počátku pronásleduje: „Jak se vyvarovat chyb a naopak činit do budoucna jen takové kroky, které mě povedou k vlastní spokojenosti?“ Odpověď zní velmi jednoduše, ovšem ani Gilbert sám si není jist, zda se jí dokážeme řídit. Větší šanci podle mne mají ti, kteří knihu důsledně přečtou a pochopí. Pak se jim ovšem musí podařit ještě ošálit právě psychologický imunitní systém. Těžká, ale ne nereálná záležitost. Nakonec, i kdyby se nám to nakonec nepodařilo, rozhodně stojí za to nahlédnout skrz Gilbertovo zrcadlo do vlastních myšlenek a vlastních představ o štěstí.
Gilbert Daniel, &Skobrtnout o štěstí
Nakladatelství Dokořán, r. 2007
Zdroj foto obálky: www.dokoran.cz
21.11.2007 - Renata Šindelářová