Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Stále častěji cítím beznaděj



Úvodník: Policista  pro většinu z nás znamená autoritu, pro níž je náplní práce chránit naše ž?voty a dbát na dodržování zákona. Ale jací to jsou vlastně lidé? Vždyť jsou ze stejného masa a krve jako my ostatní. O pocitech, normálních starostech, ale také o nebezpečí v tomto povolání jsem si povídal s policistou Ivem Kubicou, kterého už delší dobu znám.

Článek: Většina z nás kluků chtěla být v dětství kosmonautem nebo popelářem. Proč u tebe vyhrál zrovna policista?
Nevím, kdy přesně přišlo to rozhodnutí stát se policistou, ale chtěl jsem pomáhat lidem, kteří to potřebují a také adrenalin, který je s touto prací spojen mne lákal.

Jak dlouho už pracuješ jako strážce pořádku?
V současné době to je moje šťastné číslo.Práci strážce pořádku vykonávám již třináct let. Za tu dobu se však nestalo nic, co by mne přesvědčilo změnit své povolání.

Opravdu se ti nikdy nestalo, že bys měl chuť se na to vykašlat?
Zatím se nestalo nic, co by mé přesvědčení změnilo. Je pravda, že se najdou jedinci, kteří mi dokáží práci zkomplikovat nebo znepříjemnit, ale je potřeba se nad to povznést a vytrvat. Stejně bych neměnil.

Kam až bys to chtěl ve své profesi dotáhnout?
Nejsem kariérní typ, což znamená, že nepomýšlím na vysoké postavení, vysokou hodnost či na stylově zařízenou kancelář. Jsem rád mezi lidmi a rád řeším obyčejné denní lidské problémy. Proto bych chtěl zůstat tam, kde jsem a i nadále se věnovat práci s lidmi.

Vidíš svojí práci jako doživotní závazek nebo jako dobrou zkušenost, s tím že ti dopomůže k jiným (lepším) možnostem?
Jako dobrou zkušenost to opravdu vidím, naučil jsem se ve své práci jednat, komunikovat, naslouchat, ale i řídit ostatní, za což jsem své práci vděčen, ale jako doživotní závazek…? To se ještě uvidí.

Dostal jsi se během svojí služby do situace, kdy by ti šlo o život?
Člověk nikdy neví, co se může stát. I obyčejný rutinní zákrok může skončit tragicky a zase naopak věc, která vypadala nebezpečně tak pouze vypadala, ale pravdou zůstává, že nebezpečí číhá všude. Já jsem však za svých třináct let u Policie nikdy nestál tváří tvář smrti a doufám, že to tak i zůstane.

Tvoje práce je občas limitována hranicemi zákona. Nepociťuješ někdy beznaděj při práci?
Poslední dobou je to častější a častější….

Jak vypadá tvůj obvyklý pracovní den?
Každý den mám dá se říci jiný. Nemám žádný mustr na svou práci.

Byl jsi někdy napaden zadrženým pachatelem?
Ne nikdy se mi to nestalo a tak by to i mělo být. Pokud je osoba zadržená, tak by se měla udělat veškerá opatření, která by jí v tomto měla zabránit a já tyto opatření dodržuji.

Bereš si svoji práci i domů? Třeba po večerech řešit nějaké spisy?
Ne nikdy a doufám, že to tak i zůstane. Chci svůj život rozdělovat na své soukromí a na práci. Nemám v úmyslu zatěžovat své soukromí mými pracovními problémy. 

Vytkl bys ty sám něco policii?
Ano, občas mne dokáží některé excesy mých kolegů pěkně zvednout ze židle.

V případě nedávného konfliktu na Starém Městě myslíš, že mezi policisty existuje nějaké nadržování určité skupině? Že třeba v tomhle případě souhlasí s jednáním anarchistů?
Ne nemyslím si, ale je pravda, že s některou skupinou se „lépe“ spolupracuje a s jinou naopak. Jsou skupiny, které mají svůj řád a ten také dodržují. Najde se mezi nimi vždy osoba, která je vede a pokud se s touto osobou najde společná řeč, tak se vše dá řešit mnohem lépe, než pokud skupina pracuje chaoticky a bezmyšlenkovitě.



Foto: archiv autora

28.11.2007 - Petr Veselý