Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Dvakrát Stephen King



Úvodník: Amerického mistra hororu jistě představovat nemusím. A mám za to, že ani jeho knihy ne. Spoustu z nich jste určitě četli a pokud ne, zcela jistě jste o nich slyšeli nebo jste možná viděli filmové zpracování. Já sama se za znalkyni Kingových románů rozhodně nepovažuji a to ze zcela prostého důvodu: Četla jsem zatím pouze čtyři z jeho knih.

Článek: To ale neznamená, že na mě nijak nezapůsobil. Spíš naopak. Poprvé svou knihou Geraldova hra. Jejím prostřednictvím si hrál s mými nervy tak, že jsem knihu nejméně třikrát musela odložit a číst něco pro zklidnění rozbouřených smyslů. To jsem pak do rukou brala detektivky první dámy zločinu Agathy Christie s překvapivým poznáním, jak při četbě jejích napínavých příběhů najdu zase svůj klid... Geraldova hra je mistrně vyprávěný příběh, při kterém vám budou hrůzou vstávat chloupky na rukou i v zátylku. Čelo se vám bude rosit a neustále se budete ohlížet přes rameno a hledat neexistující cosi...

Geraldova hra rozhodně stojí za přečtení, ale doporučuji si po jejím přečtení nechat delší čas na zregenerování nervů a číst třeba červenou knihovnu. Já to tak alespoň udělala.

Po delší době vyšla jeho prvotina Carrie, a tak jsem si ji koupila. Kniha v podstatě odstartovala Kingovu raketovou kariéru, na jejímž výsluní se drží dodnes. Nikdy jsem neviděla film, který byl podle tohoto románu natočen, ale kdybych měla příležitost, určitě bych se podívala, co filmaři udělali s nevšedním námětem nevšedního spisovatele.

Trošku mě zarazilo, že knihu autor nepsal jako typický román. Spíš jako výpovědi svědků, kteří přežili a po letech podávají vysvětlení toho, co se asi stalo nebo co si myslí, že se stalo – a tyto výpovědi se mísí s dějem, který před námi otevírá zoufalé dětství a dospívání zádumčivé a plaché dívky Carrie, kterou matka týrala obzvlášť zavrženíhodným způsobem a dost často tak, že si čtenář říká: Jak to ta holčička mohla přežít? A proč někdo nezasáhl?

Carrie, obdařená telekinetickými schopnostmi vstupuje do života poznamenaná a to jí cestu ke spolužákům neusnadňuje. Stává se terčem posměchu, nenávisti, krutých žertíků – a důvod? Žádný. Je prostě jiná a tak trpí. Někdo trpět musí, tak proč ne ona? Na maturitním večírku se ze zakřiknuté a nehezké dívky stává krásná labuť. Ošklivé káčátko se doslova přes noc mění a najednou má na dosah to, co mu osud celý život odpíral. To by ale nesměla světem bujet závist a zlo v podobě jedné spolužačky a jejího přítele. To, co jí provedou, se dá popsat jako hrozné. To, co následuje potom, je však ještě hroznější. Carrie se mstí – celému světu. I těm, kteří s tím vším nemají nic společného.

Na konci příběhu se z vzkvétajícího městečka stává spáleniště, v jehož popelu navždy zmizelo přes čtyři sta lidí (a valná část Carriiných spolužáků) a ti, co přežili, nikdy nezapomenou.

Já osobně také ne. Carrie ve mně zanechala smutek. Smutek nad dívkou, kterou se nikdo nesnažil pochopit, kterou si okolí zvyklo týrat a mučit (a to jak psychicky, tak fyzicky) a pak se ve všech zčistajasna probudí údiv, proč to ta dívka udělala. Jak to mohla udělat...

Proč asi? Nezastávám se jí, vůbec ne. Ale když mohli oni, proč by nemohla ona?

Možná Stephen King napsal horor, výsledek bych charakterizovala jako psychickou sondu do duší lidí, kteří tvoří předobraz nás všech.

Stephen King, Carrie, Geraldova hra
Foto: www.overlookconnection.com

12.01.2008 - Radka Zadinová