Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - S úchylkou na gentlemany



Úvodník: Den po dni, hodinu po hodině, pociťuji tlak vzrůstajících sympatií k vymírající skupině mužské části populace. Říká se jim gentlemani.

Článek: Typický případ 1
Nejhorší situace zažívám v dopravě. Krev se ve mně bouří, žaludek se stlačuje. Nad čím? Známe to každý. Do tramvaje / autobusu / metra či trolejbusu nastoupí stará paní o holi. Kluci ve vytahaných mikinách sedí, walkmana na uších, pokyvují si hlavou v rytmu, letmo zavadí pohledem o nestabilně stojící důchodkyni a zahledí se z okna. Nedej Bože, aby měla paní cestovat s nějakou taškou. Do schůdků jí totiž hned tak někdo nepomůže.

Typický případ 2
Kamarádka se nedávno vracela z hor. Lyže, batohy, všechno těžké a dlouhá cesta sama vlakem před ní. Myslíte, že jí někdo pomohl s věcmi do vlaku?Samozřejmě, že ne. To však ještě mnoho neznamená, horší je, když v kupé ani nikdo neodpoví na pozdrav, pak se už ani nemá cenu ptát, zda vám někdo pomůže s věcmi nahoru, na úložný prostor. Mladíci sedí, dívají se a? Nic. Když vystupovala, musela věci postupně tahat od dvířek ze stupaček vagónu. Lidé nemohli tu chvíli počkat, přelézali její batožiny a drápali se ven. Ani teď se nenašel nikdo, koho by napadlo pomoci.

Netypický případ 3
Dveře se otvírají, dav se tlačí do prostředku přepravy, aniž nechá vystoupit ty, kteří jej chtějí opustit. Se zívnutím denního stereotypu stojím za chumlem u dveří a čekám, až se situace sama vyřeší a já v klidu nastoupím středem. Ještě jsem s decentním vražením do mého těla předběhnuta nějakým výrostkem. Vedle mě stojí mladík, takový typický případ šedé myši, které si žena většinou nikdy nevšimne. Chumel se rozptýlí, čekám až úplně všichni nastoupí. Mladík však pokyne rukou, čímž zarazí čekatele za sebou a mě naznačí, nechť nastoupím.
„Děkuji,“ špitnu nesměle a tou šedou červenající se myškou jsem nakonec já. Protože on je v tu chvíli tím jediným mužem z celého okolí, který za to stojí.

Skutečně, nevím, zda ostatní ženy prožívají totéž, ale v době, kdy gentlemanství patří k vzácným jevům, mi každý jeho projev připadá jako vstupní brána do ráje. Onen muž se okamžitě stává hoden pozornosti, zatímco o ostatních si mumlám, že bych se jich nedotkla ani klackem, byť jsou sebekrásnější. Ne, není to láska, ale vypadá to jako chvilkové pobláznění – pro ty, kteří mi dokázali, že svět, v jaký věřím, stále ještě existuje.

Být gentlemanem zkrátka zřejmě není dost TRENDY. Možná by měl stát podpořit livestylovou kampaň pro gentlemanské zítřky. Ukázat, jak ženy padají do náručí těmto úchvatným mužům, jak slušné chování neasociuje šprťáckou měkotu, ale naopak profesionální lídry… Ostatně, proč by ne, máme kampaň pro Unii, proti drogám, za bezpečnost na silnicích i železnici, tak proč ne za obrodu gentlemanů?

foto: www.abiye.biz


06.02.2008 - Michaela Wilhelmová