Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Vrba: symbol špehování?



Úvodník: Příběhy lidských osudů mohou být ideovým kořením tvorby umělců. Teprve vlastní život, zbytečně a bezohledně umlčený až do krve bezmoci, se stává mocným gejzírem inspirace

Článek:
V zámecké galerii v Jičíně až do Velikonoc vystavuje akademický malíř Miroslav Čapek průřez svoji tvorbou. Obrazy, ilustrace knih i plastiky. Svým rozměrem a velkolepostí každého přitáhne Vrba. Název asi odkoukán od Havlíčka Borovského, i v jeho tvorbě ukecaná vrba sehrála zásadní neohroženou roli. Čapkova je přece jen trochu jiná, nejen vzhledem, ale i příběhem.


Na první pohled vypadá jako samorost, vykotlaný kmen. Jenže jeho konečná podoba byla koncipována umělcem. Cirkulárkovými kotouči nasazenými namísto hlavice hadicové brusky, tesařskou teslicí a dláty opracovával kmen po několik týdnů, takže ubylo značné množství dřeva. Těžko se dá nyní rozlišit tvarování kmene přírodou a člověkem. Na kořeny bylo užito svařovaných topenářských kolen a autogenem zohýbaných a propalovaných železných plátů. Lidské ucho se dvěma vývody je z tónovaného epoxidu. Po dokončení (v sedmdesátých letech) stála plastika v pracovně výtvarníka. Když ukazoval fotografii díla svým přátelům, často o ní říkali: „Z tohoto díla nebude mít státní bezpečnost pražádnou radost!“

Začátkem roku 1980 výtvarný časopis Panorama chtěl prezentovat stav výtvarného života ve východních Čechách a projevil zájem i o Čapkovo dílo. Na přebale druhého čísla se objevila Vrba. Protože StB v plastice oprávněně viděla symbol své profese, protagonisté se dočkali její zvýšené pozornosti.

Teprve později mohl být v čtrnáctideníku Ateliér zveřejněn článek PhDr Jiřího Zemánka spolu s reprodukcí plastiky Vrba. Z tohoto článku cituji: „Čapkovo dílo vypovídá s diagnostickou přesností a kritičností...Představuje výtvarnou reflexi pronásledování, dominujícího symptomatického dobového pocitu 70. a 80. let, který se v naší psychice proměnil až v jakési obsedantní trauma... Není pobobenstvím naslouchání a vyslyšení, ... ale slídění někoho jiného. Plastika Vrba Miroslava Čapka vypovídá o absurditě psychického a společenského klimatu totální nesvobody... za vším, ve všem a všude je věčně špehující „ucho“ jako obsesivně prožívaný symbol totalitního režimu. Čapek vtělil do tohoto díla tresť své zkušenosti s totalitou, která ho po celý život permanentně pronásledovala.“

Čapek i svá další díla tvořil jako reakci na tvrdé rány osudu. Pobyt v nacistickém vězení upomíná Historie psaná u kanálu. Z okna vězení se díval na kanál, kam odtékala lidská krev. Jedné noci se tam připlížil velký, černý kocour... Tragickou smrt manželky a syna zvěčnil do kovových plastik podobných pavučině. I obraz Čas se naplnil a kovová plastika Krysožravá rostlina dokumentují nelehká období.

Výstava však rozhodně nepůsobí pochmurně, sklesle nebo smutně, naopak! Precizní práce přinese pohlazení i klid, jen ty příběhy bolí...


Zámecká galerie Jičín: Miroslav Čapek – retrospektiva, přístupná do 23. března 2008


Foto: autorka

Vrba



Krysožravá rostlina


Historie psaná u kanálu


Čas se naplnil


09.03.2008 - Jindřiška Kodíčková