Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Milovat k smrti
Úvodník: „Ne, nelituj, ne ničeho nelituj“, zpívá Světlana Nálepková na závěr muzikálu o velkém utrpení, lásce, vzletu i pádech vrabčáka z pařížského předměstí.
Článek: Tato slova se skutečně stávají mottem života Edith Piaf, která dokázala žít naplno a jen tady a teď. Život nacpaný k prasknutí špínou ulice, nemocemi, alkoholem, prostitucí, drogami, delirii, autonehodami, pokusy o sebevraždu, se jako smrtící smyčka omotával kolem zvonivého hrdla zpěvačky. Vždy, když klesala ke dnu, hořkost ji dusila, udál se zázrak, protkaný střípečky lásky. Dokázala se zvednout, jít dál.
Oproti bombasticky vypraveným muzikálům, tento komorní zdánlivě vypadá jako popelka. Na malém prostoru jeviště se musí se svým životem porvat E. Piaf v podání Světlany Nálepkové. Ta v sobě nezapře mima, dokonalá gesta i mimika dokáží působivě naznačit více, než mnoho slov. Nálepková ztvárnila Edith jako ženu, která oslňuje a upoutává nikoli erotickým nábojem nebo nedosažitelnou krásou, ale všedností a opravdovostí. Třešničku na dortu přidala v podobě slavných evergreenů.
V životní pouti slavné šansoniérky se míjeli osudoví muži. Ať už ji vysávali a parazitovali na ní, byli jí pevnou oporou a vedli kupředu, nebo ji pouze a prostě milovali. Propletenec těchto figur i figurek museli zvládat v časově vypjatých sekvencích Martin Sochor a Lumír Olšovský. Nejen výměna kostýmů, ale i mentální a gestické změny je dokázaly odlišit. Jako ve filmu, v přesných střizích, se mihl otec Luis, který ji nutil k akrobatickým číslům jako cvičenou opičku a výdělek okamžitě zkonfiskoval pro své potřeby. Následovala veselá a rozverná partička sexuchtivých námořníků, pak učitel i psycholog zároveň R. Asso, hned zase žák Y. Montand, velká láska M. Cerdan nebo oddaný poskok Ch. Aznavour. A jejich plejáda pokračuje. Dvojice herců působila pokaždé jinak, jednou drsně drze, poklesle, jindy naivně, hloupě, poníženě nebo okázale, dle postavy již zrovna ztvárňovali. Všudypřítomný byl lehce kořeněný vtip, který se vznášel i nad tragickými sděleními. Za potlesk stály scénky, kdy se opisně, nebo spíše obrazně naznačovaly zlomové okamžiky: autonehoda, letecké neštěstí, boxerské utkání...
Režisér Jakub Macešek stál před těžkým úkolem. Na skromném jevišti skloubit a zhmotnit velkolepý, ale kontroverzní životopis tak, aby byl srozumitelný, zábavný, tepající, inspirující. Bez popisných črt se neobešel, ale nebylo jich zase moc. Vstříc mu vyšla celá pohybově vybavená trojice, která dokázala téměř kabaretní čísla podat s citem a vkusem. A pokud by přece jen představivost diváka trošínku pokulhávala, vše jistila syrově znějícím, zastřeným hlasem Světlana Nálepková. Herecko-pěvecké výkony rámuje živá hudba Blue Angel Memory Band vedená Jiřím Toufarem. I ta se dokázala na malé ploše směstnat zcela organicky a přirozeně.
Edith Piaf, Milovat k smrti uvádí Divadlo Radka Brzobohatého
Foto: web divadla: www.divadlorb.cz
11.04.2008 - Jindřiška Kodíčková