Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Dávnou vraždu neututlala
Úvodník: Elektrizující tok napětí se vine kdesi v podzemí. Rve se s obrovskou silou dopředu, klikatí se všemi směry jako blesky z nebe. Na povrchu, nad vlastní epicentrem, je klid. Lehce vane větřík, nic nenasvědčuje tomu, že se pod zemí perou živly.
Článek:
Podobným dojmem na mě zapůsobila kniha Rembrandtův trojúhelník, s podtitulem Bezmála detektivní příběh ze života nejslavnějšího malíře všech dob. To bezmála opravdu sedí. Čtenář dostává životopisnou dávku ze života rodiny van Rijnů, ovšem s upozorněním, že vše je dílem fantazie a každá podobnost skutků, míst či osob je čistě náhodná. Ano, autor má právo fabulovat, ale musí tím sledovat určitý cíl. Zde se Rembrand stává určitým rukojmím, které svou popularitou zastřešuje celý příběh. Ale o čem?
Naznačené napětí, které krátkými vzdechy a úleky posiluje ošetřovatelka Angela, se stává vzrušující nitkou spojující slova do příběhu. Sice poznáme cholerickou povahu malíře, jeho obdivuhodnou lásku k Saskii, následující milostná vzplanutí, vzestupy i kruté pády v jeho životě, ale to má být pouze vata k příběhu Angely. Nebo naopak? Tyto dvě linie se nevyvíjejí souběžně a rovnocenně ani ve smyslu významu, ani v prostoru, který jim autorka vyčlenila. Nakonec právě ta vata je docela zajímavá, hlouběji zpracovaná by mohla více poukázat na postoje rodiny Rijnů (úvodní zaklínadlo o podobnosti čistě náhodné tuto myšlenku však boří).
Naopak slibovaná detektivka se neustále ztrácí na dalších stránkách, v následujících kapitolách, mizí v čase. Uniká jako mrštný had, čtenář buď knihu již odložil, nebo úporně běží za rozuzlením. To přijde na několika závěrečných stránkách – rychle, ploše, jako by už docházel papír. Pointa je prozrazena. A co s ní?
Přitom samotné odhalení hrůzného činu Angely a příběh jejího pronásledovatele by vydal na skutečně zajímavou a napínavou detektivku. Jeho zakomponování do tohoto románu je nadbytečné, s Rembrandtem ani jeho rodinou nijak nesouvisejí, kompozici spíše narušuje než posiluje.
Román má větší hodnotu v psychologickém náčrtu jednání jednotlivých malířových žen a jeho postojů k nim, v popisu vlivu peněz na život rodiny i jeho tvorbu, v náznaku jeho malířských vzestupů i pádů, někdy nedostatečném ocenění tehdejšími zadavateli. Jinými slovy, kdyby autorka více pozornosti věnovala dění okolo Rembrandta a námět Angely zpracovala jinde, rozhodně by to celému projektu prospělo.
Carusová Giacinta, Rembrandtův trojúhelník
Vydalo nakladatelství METAFORA
Foto: www.metafora.cz
03.07.2008 - Jindřiška Kodíčková