Původně neměla autorka v úmyslu napsat knihu. Zpočátku jen e-mailem rozesílala příběh na pokračování, za který ji část arabských adresátů obdivovala, část nenáviděla a další ji vyhrožovali i smrtí. I díky těmto reakcím si Rajaa a její nejbližší okolí uvědomily, že se jedná o odvážný námět, který by stálo za to vydat knižně. Proto se k nám nyní dostávají Děvčata z Rijádu vyprávějící především o uzavřeném světě muslimských žen.
Protože se Rajaa setkala se „západním“ míněním o muslimské mentalitě, snažila se šířeji vykreslit uvažování a způsob života v arabských zemích a vybrala kvarteto různých typů žen. Sadím, jíž nic nechybí, pouze touží po manželovi, který ji bude milovat. Oproti ní Gamrah – typicky tradiční Arabka – věří, že správného muže ji vybere rodina, Michelle, která touží spíše po profesionální kariéře v oblasti žurnalistiky a Lamís, jež má asi nejrebelštější povahu. Tyto čtyři dívky pocházejí z prostředí rijádské smetánky a zažívají okamžiky, které bychom si představili spíše u žen ze západu: studium, zaměstnání, nákupy, večírky, řeší své vztahy a dochází i k rozvodům. Skrze tyto situace poznáváme, že naše společnost se od té muslimské zas až tak neliší a že se jedná spíše o vliv kultury, díky němuž k jednotlivým záležitostem přistupujeme rozličným způsobem.
Autorka skrze Děvčata z Rijádu zavede čtenáře především do vnitřního světa žen v Saúdské Arábii. V jednotlivých řádcích poznáváme, jak uvažují a přistupují k jednotlivým situacím a co si mezi sebou říkají za zavřenými dveřmi. Tím Rajaa asi nejvíce popudila své odpůrce, protože takto veřejně mluvit o životě a názorech žen stále ještě v Arábii nebývá zvykem. Díky knize tak můžeme pozorovat jejich vzrůstající emancipaci, jak se potýkají s tradicemi a prosazují své touhy v oblasti rodinného, profesního nebo studijního života. S příchodem internetu mají totiž možnost poznávat a porovnávat a proto touží po více možnostech, které se jinde na světě ženám nabízejí. Zároveň z knihy rozpoznáme, že tyto ženy necítí přímo útlak od tamní mužské společnosti, jak se může zdát nám. Rajaa sice v úvodu přiznává, že ženy žijí pod nadvládou mužů, ale protože je muslimská výchova provází od narození, nepociťují na ní nic zvláštního.
Děvčata z Rijádu představují sondu do života nejen tamějších žen, ale arabské společnosti jako celku. Rajaa Alsanea, sama úspěšně vystudovaná dentistka, představuje důkaz, že v této společnosti může žena dosáhnout úspěchu. Díky setkání se západně myslícími lidmi chtěla vyvrátit naši představu o arabské společnosti jako o „Pohádce tisíce a jedné noci“ nebo o radikální společnosti plné zahalených fanatiků nepouštějících své ženy z domu. Proto napsala knihu, která sice nepředstavuje věrnou kopii Sexu ve městě, ale spíše jeho arabskou modifikaci. Děvčata na veřejnosti nevystupují tak sebevědomě jako hrdinky amerického seriálu, ale jejich smýšlení, s esencí arabského naturelu, je podobné. Nečekejte ovšem zase laciný románek z červené knihovny. Autorka bere ohledy i na nezasvěcenost čtenářů ze západu a vysvětluje původ muslimských zvyklostí nebo cituje i některé arabské autory.
A jak reagovali adresáti na příběh, který jim přicházel elektronickou poštou? Rajaa v knize některé z nich cituje a sama na ně odpovídá. „Všem, kteří mě obtěžují svými obviněními, že dostatečně nereprezentuji dívky ze Saúdské Arábie, vzkazuju: Kolikrát vám mám opakovat, že nepíšu o ničem neuvěřitelném, fantaskním nebo podivném, co by nebyla pravda? To, co se objevuje v mých příbězích, znají velmi dobře všechny dívky v naší společnosti. Všechny do jedné si při čtení mých e-mailů v duchu říkají: „Vždyť je to o mně!“ Mluvím jménem těchto dívek a žádám vás všechny, kteří nemáte nic společného s tím, co vyprávím, abyste přestali strkat nos do věcí, do kterých vám nic není.“ (R. Alsanea: Děvčata z Rijádu, str. 197)