Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Město, kde Franz Josef strávil osm minut svého života



Úvodník: Při projížďce dnešními Kralupy nad Vltavou člověka napadá, že toto město dal dohromady nepříliš zdatný architekt. Vedle historických budov ční nehezké sídliště. Jednoduše téměř každého zde zachvátí obvykle pocit, že by tu bydlel jen velmi nerad, nehledě na rozvinutý chemický průmysl. Já jsem ale znala Kralupy jiné ze starých obrázků po své prababičce, která odtud pocházela, a zároveň i rodina mého pradědy. A tak jsem s chutí sáhla po dalším dílu edice Zmizelé Čechy, Morava a Slezsko nakladatelství Paseka s názvem Zmizelé Kralupy.

Článek: Pochopitelně z obyčejné marnivosti jsem si prvně našla továrnu mého prapradědy, v tehdejším slovníku řečený závod na čerpadla, a pak se začetla do historie města, které ještě v devatenáctém století neslo označení městys, ale velmi rychle se rozvíjelo. Mohla za to i dobrá dopravní dostupnost. Autor publikace Josef Stupka pak na drobných příbězích místních ukazuje velkolepý vzestup původně malé obce. Samotné Kralupy vznikly ve velikosti, v jaké je známe dnes, sdružením několika vesnic, jež dnes tvoří jejich části. Statut města ostatně Kralupy získaly až v roce 1902, a k tomu známý přívlastek nad Vltavou, protože tehdy ještě existovaly v Čechách, nyní již z mapy vymazané, Kralupy u Chomutova.

Bohužel k vzestupům patří i pády, a tudíž se nevyhneme i v případě Kralup druhé světové válce, kdy značnou část Kralup zničily Američany svržené bomby. Což dokládá i několik snímků v bohaté příloze. Ta však připomíná rovněž první světovou válku snímky z provizorního lazaretu, či fotografie vojáků, kteří zrovna trávili v Kralupech dovolenou a nechali se na památku zvěčnit s obyvateli jedné ulice. Ovšem kromě válek, jež postihly všechny občany našeho státu, se Kralupům ani v historii nevyhnuly povodně. A proto najdeme smutné obrázky řeky vylité z břehů, či lidí při odklízení bahna z dláždění.

A právě na minipříbězích, jež fotografie skrývají, a i na skutečných osudech kralupských rodáků, autor dokládá proměnlivost doby, a tím nám ji přibližuje lépe, než kdyby nám předložil sérii anonymních snímků se suchými daty a fakty.
Tudíž pak ani nemůžeme zapomenout, že císař Franz Josef strávil při návštěvě Kralup osm minut na nádraží, nebo že vrch Hostibejk se začal zalesňovat teprve před zhruba sto lety.

Stupkovo město, i když dávno ve své podobě zaniklé, žije, alespoň ve vzpomínkách, ve starých kronikách a zaprášených albech.

Až tedy někdy pojedete kolem Kralup, a v koutku duše si budete chtít ulevit na adresu ošklivosti města, zastavte v nejbližším knihkupectví, a alespoň prolistujte publikaci Zmizelé Kralupy. Přesvědčíte se na vlastní oči, že ještě nedávno to bylo půvabné místo plné všetečných řemeslníků a obchodníků s čilým společenským i kulturním životem.

Josef Stupka: Zmizelé Kralupy
Vydalo nakladatelství Paseka v roce 2008.
Zdroj fotografie: Nakl. Paseka

31.08.2008 - Martina Bittnerová