Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Smrt v nových souvislostech
Úvodník: Dříve než se dotknu pozoruhodné knihy Jana Randáka KULT MRTVÝCH, kterou vydalo nakladatelství Argo v EDICI KAŽDODENNÍ ŽIVOT, nemohu pominout především nakladatelský počin, který tituly této edice představují.
Článek: Jen namátkově: Dějiny smrti, Dějiny ďábla, Zrození vagabunda, Člověk českého ranného novověku, Dějiny ráje…; každý titul nabízí fundovanou, vzrušující pouť v krajinách, na které v myšlenkové šedi naší současnosti tak lehce a nezodpovědně zapomínáme. V knihovně tak mám seřazeny tituly, jejichž autoři ve mně provokují historickou paměť, otevírají přede mnou světy, které opsány jedním slovem, zdají se být dnes již k nepotřebě zapomenuty, provokují ve mně nové souvislosti a nové otázky. Když přihlédnu k velmi čisté jednotné grafické úpravě knih, elegantnímu přebalu a celkové výrobní kvalitě knih, pak lze říct, že každé setkání s tituly této edice přináší pozoruhodný čtenářský zážitek.
Z této řady nevybočuje ani Kult mrtvých s podtitulem Smrt a umírání v revoluci 1848. Tento rok, a možná i celé 19. století nazíráme dnes optikou silně ovlivněnou především Národním obrozením (pokud ještě současníci vůbec tuší o co jde) a interpretacemi marxistické historie, které po čtyřicet let ovlivňovaly naše myšlení, a troufám si tvrdit, že dodnes jsou mnozí (v nemalé míře pedagogové) stále v jejich dogmatickém zajetí.
Otevíral jsem stránky knihy s opatrností a obavami, aby se mi nedostalo jen opakovaného „revolučního“ pohledu na revoluce onoho roku. Pravda – podtitul lákal, neboť sám o sobě nabízel cosi zcela nového, skrýval tajemství, jež bylo nabízeno k rozkrytí. Začetl jsem se, a od knihy jsem se dokázal jen těžko odtrhnout.
Jan Randák ji napsal jasným, zřetelným a nesmírně poutavým jazykem. Téma je sledováno přehledně, argumenty myšlenek jsou řazeny v logickém sledu a dovolují tak čtenáři nejen se do autorova světa zcela ponořit, ale také si udržovat jistý racionální odstup, který ponechává prostor pro vlastní promýšlení všech souvislostí, včetně těch, které nepochybně poukazují k dnešku.
Považuji za zbytečné opisovat jen stručně téma knihy. Autor se vnořil do komplexního světa té doby a dokazuje, jak smrt tehdejších revolučních mučedníků měla v dobových souvislostech v tehdejším „myšlenkovém světě“ svůj symbolický význam. Akt smrti se pro něj spojuje se zřetelným odkazem k životu. „Člověk sám sebe vnímá jako myslící bytost, během dějin se však za ním táhne krvavá stopa. Akt usmrcení není jen projevem okamžitých emocí.“
Autorovo uchopení tématu není jen historickým vhledem do časů minulých. Vstupuje následně do velmi dramatického diskurzu se současností, v níž smrt a její význam pro „akty života“ prochází velkými proměnami. Jedná se především o její masovost, její „mediální zmnožení“, které ji stále víc redukuje na pouhý statistický údaj. Velké „masové hroby“ světových válek minulého století byly – paradoxně – ještě hroby jednotlivců, hroby těch, jejichž smrt v sobě nesla implicitně smysl v ideji, které se obětovala. Mediálně rozprostření mrtví po celém světě proměňují smrt v něco zcela abstraktního ve svém dopadu, konkrétního jen v záznamu umírání nebo v pohledu na mrtvá těla. Symbol smrti jako oběti „pro něco velkého a trvalého“ funguje zřejmě v islámu a dává jejich mrtvým i nadále sílu působit na živé. Avšak i zde četnost mrtvých začíná pozvolna oslabovat smysl obětí.
Toto malé odbočení není prezentací recenzentových úvah, jen důkazem toho, že kniha Jana Randáka nepředstavuje jen historický výlet, ale silnou inspiraci pro naše současné myšlení. Lze si jen přát, aby našla co nejvíc čtenářů, aby celá edice zasáhla co nejširší auditorium, protože nabízí nikoli suchopárné vědecké opisy daných témat, ale dobrodružství při odhalování tajemství a radost z myšlení.
Jan Randák, Kult mrtvých (Smrt a umírání v revoluci 1848)
Vydalo nakladatelství Argo jako svoji 1075. publikaci
Foto: argo.cz
09.09.2008 - Otakar Kosek