Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Madonna : "Nikdy mě nezvolili královnou, ale přesně tak se cítím"



Úvodník: Tuto větu vyřkla zpěvačka Madonna v roce 1985 se slzami v očích. Tehdy teprve čekala na svoji pozici v uměleckém a mediálním světě. Dnes stačí zmínit její jméno a většině z nás se vybaví synonyma jako královna popu, provokatérka, velmi schopná byznyswoman, ale hlavně velký dříč. Nepatří mezi zpěvačky s velkým hlasovým rozsahem, ale i přesto se dokázala stát jednou z nejvýznamnějších umělkyň ve svém oboru. Její složitou cestu za slávou popsala Lucy O´Brien v nejčerstvěji aktualizovaném životopise Madonna, který se v těchto dnech dostal i na pulty českých knihkupectví.

Článek: Spisovatelka a reportérka Lucy O´Brien pojala Madonnin životopis velmi důkladně. O slavné zpěvačce toho média napsala nepřeberné množství, ale vytáhnout z těchto informací souvislou linii života Madonny Louise Ciccone může být velmi obtížné. Autorka se vydala cestou rozhovorů s lidmi, kteří se někdy vyskytovali v Madonnině bližším okolí, sesbírala texty, které se v médiích v souvislosti se zpěvačkou objevily a připojila také velmi důkladnou analýzu její hudby.

Knihu bych, podle způsobu zpracování, rozdělila na tři části. V té první autorka jde převážně po příběhu a přemýšlí nad souvislostmi mezi touto dobou a Madonninou pozdější tvorbou. Sleduje zpěvaččino dětství, přibližuje klan Cicconeových a soustředí se na zpěvaččiny těžké začátky. Madonna neměla v životě nic zadarmo. V rodině panovala silná katolická víra a zejména po smrti matky a příchodu macechy se budoucí pop star cítí být Popelkou, a proto vzdoruje. Do kostela chodí pouze v kabátě, pod kterým nic nemá, hádá se s rodinou, na důkaz odlišnosti od ostatních si neholí podpaží a její drzost ji ve snu stát se úspěšnou žene dopředu.
Výjevy z raného dětství zpěvačka později použila i ve své hudební tvorbě. Například na album Like A Prayer použila motiv detailu džín se zipem. Když prý jednou přišla k Cicconeovým na návštěvu žena, která na sobě měla džíny, tak Madonnina matka zakryla všechny sošky Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, protože nosit džíny se v té době rovnalo svatokrádeži. Jiný velmi smutný moment si Madonna odnesla z pohřbu své matky, která podlehla rakovině. Tehdy pětileté dívce utkvěl její obraz v rakvi, kde si všimla, že maminka má sešitá ústa. Tento motiv zpěvačka později použila v klipu Oh Father jako symbol umlčení.
Období, kdy Madonna přichází do New Yorku a žije doslova ze dne na den (živí se prý i tím, co najde v popelnici a setkává se i s násilníkem), autorka proložila bohatými výpověďmí osob, které měly s tehdejší Madonnou co do činění. Vzpomínají na její drzost a touhu se odlišovat. I když její chování bylo hrubé a sama Madonna možná až příliš sebevědomá, neupírají ji jedno – představovala výjimečnou bytost, která sice všechny okolo sekýrovala, ale zároveň dokázala i pokorně poslouchat, pokud ji někdo přesvědčil, že je to pro ni dobré. Její začátky se se svou pestrostí mohou rovnat celé její umělecké tvorbě.

Druhá část knihy sleduje již známou zpěvačku, která se dere na vrchol. V této době Madonna těží ze svých mediálních výstupů. &Sokuje svým vystoupením na udílení cen MTV s pozdějším hitem Like A Virgin, kde tancuje ve svatebních šatech a předstírá obscénnosti. I když jí puritánští manažeři tvrdí, že tímto pohřbila svoji kariéru, spletli se. Madonna si lehce kýčovitou píseň i přes protesty svého týmu prosadí na album a song se stává hitem, který Madonna na svých koncertech zpívá dodnes.
Na řadu přicházejí i její neúspěšné herecké ambice. Jistě si pamatujete na dokument s Madonnou v posteli. Spíše hraný dokument měl po svém uvedení i své stinné stránky. Někteří tanečníci, kteří ji v dokumentu brali jako svoji modlu, se s ní později soudili, protože jim snímek narušil soukromí. Zároveň někteří z hrdinů zemřeli na AIDS, protože v té době v Americe vypukla přímo epidemie této choroby. Jak Madonna později řekla: „v New Yorku už nemám přátele, protože všichni jsou už mrtví“.

Třetí část nahlíží na Madonnu jako na královnu popu a analyzuje její hudbu. Sleduje její hlasové pokroky a experimenty, protože v devadesátých letech a prvním desetiletí se vždy s novým albem objeví i nová Madonna. Jednou elegantní dáma, po narození dcery vyzrálejší žena tíhnoucí k východním filosofiím, v novém tisíciletí kovbojka disco queen či umělkyně, jejíž politické názory se odráží i v jejích písních. Celý svazek Madonnin příběh (prozatím) zakončuje obdobím, kdy adoptuje malého Davida Bandu z Malawi, což se stalo v minulém roce.

Skoro čtyřsetstránková kniha nabízí nejenom skalním fanouškům Madonny pohled do života úspěšné osoby. Ukazuje, že i Madonna si mnohokrát prožila své pády a odmítnutí, ale nikdy ji to neodradilo v cestě za svým cílem, kterého nakonec dosáhla. Lucy O´Brien se profesně zabývá světem hudby neustále. Napsala řadu textů a knih pojednávajících o hudební sféře a přednáší mediální studia na Londýnské univerzitě. Ve své nejnovější knize se snažila materiál obohatit ze všech stran. Nechybí důkladný zdrojový aparát novinových textů a literatury, kompletní diskografie, seznam videoklipů, turné a jiné mediální tvorby. Samozřejmě zde naleznete i fotografie, které spíše mapují základní momenty zpěvačky – dětství, začátky v New Yorku nebo důležité momenty v její kariéře. O´Brien dokonce sestavila i rejstřík hesel, podle kterých snadněji naleznete nejen jména, ale i momenty v Madonnině životě – dětství, vztah s matkou nebo adopce.
I když spisovatelka jde po časové linii, tak občas, z důvodu srovnávání, přeskakuje v čase, ale umí se nenásilně vrátit, takže nemáte pocit, že vám „přetrhla nit“. Kniha v sobě zahrnuje příběh a zároveň analytický rozbor Madonniny tvorby a i když autorka přiznává, že patři mezi Madonniny fanoušky, tak kniha představuje neutrální postoj k její tvorbě. Spíše máte pocit, že Lucy O´Brien pracovala s plným nasazením a chutí sdělit svému čtenáři co nejvíce.

O´Brien Lucy, Madonna (Životopis) - překlad: Adéla Bartlová, Nakladatelství BB/art, Praha 2008.
Foto obálky: nakladatelství BB/art (www.bbart.cz)


             

24.09.2008 - Aneta Šimonková