Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Berdychův gang z první ruky



Úvodník: A nejen ten! Pražský gangster, zvaný Kojak, v tom přece jel už dávno předtím. Román, napsaný v nejtěžších věznicích v zemi, nejpovolanější rukou. Zločin v Čechách se jmenuje. Autor Miroslav Houdek, sám Kojak. Překvapivé? Nejen to. „Je to síla,“ řekl bych.

Článek: Kdo je fanda na literaturu faktu, kniha ho určitě potěší. Rovněž ale příznivce thrilleru. Stejně tak vymaštěnce, co potřebují velké vzory. Veškeré zábrany jsou jim cizí a společenské skrupule termín, jenž obtěžuje. Události vylíčené v knize se dle autora staly. Pak jsme na tom ještě hůř, než jsem si myslel. Po přečtení knihy vám totiž přijde hloupé promluvit s kýmkoli, koho dobře neznáte. Ale pochybuji, že o to autorovi v knize šlo. Chtě nechtě musíme vzít v potaz, že po napsání románu zmizel ze světa v programu na ochranu svědků. Tak, co je stěžejní? Potřeba ukázat svou nemocnou logiku hraní si na všehoschopného?

Kojak je vykolejenec, o tom není pochyb. Ani to nezastírá. Jeho osobní románovou zpověď proto nelze brát pouze jako beletristický počin. Je to poslední pomazlení se s vlastní identitou, než se po ní zavřou kruhy na hladině. Než začne fungovat zmíněný program na ochranu. Zatímco v první třetině knihy pro normálního smrtelníka naprosto vyniká atraktivita prostředí, v němž se hrdina románu pohybuje, je schopen prominout formální nedostatky ve výstavbě knihy, dál se musí pozastavit nad víceméně omezeným rejstříkem zájmů protagonistů, jejich naprosto primitivním osobním životem, o způsobu vyjadřování nemluvě. To není hon na čarodějnice. Zapomeňme na purismus. Píše se jednadvacáté století a víme, co přineslo. Pokud ale přímá řeč protagonistů si vystačí na celé stránce jen s vulgarismy, je něco špatně. Neobstojí tvrzení, že autor tím chce přiblížit charakter postav. Rozdíly nevidět! Neobstojí ani předkládaná teze, že páchané a zde popsané trestní skutky jsou vlastně ospravedlnitelné, protože vykonané pod heslem bohatým bral a chudým dával. Kdo jsou ti chudí? Oni sami, nejvyšší patra galérky, obklopeni exkluzivními kurvami, zvykající si na svůj přísun kvalitního koksu, s rozloženými kancelářemi po vyhlášených barech s čilými kontakty do ústředí policie. Dalo by se říct, že po devadesátém roce minulého století se karta obrátila. Zatímco předtím měl policajt svého informátora venku, ostří hoši mají každý svého informátora dnes uvnitř policie. Asi nejsmutnější poznatek z obsahu knihy.

„A čím dál víc mi docházelo, na čem jsem se podílel a jak jsem nebral ohledy na svoje blízké a nemyslel na riziko, jemuž jsem je vystavoval. Jediná možnost, která se mi nabídla, bylo říct pravdu … Celou pravdu, která mi otevřela oči,“ říká Kojak v závěru knihy. Těžko věřit, po jejím přečtení. Stopu po lítosti v ní nenajdete. Říkat svým lidem vojáci? Jak jinak, když na slovo poslouchají? A že by nějaká omluva? Za co, prosím vás!?!

Miroslav Houdek: Zločin v Čechách
Vydalo nakladatelství Daranus v roce 2008
obálka www.daranus.cz



11.12.2008 - Jaromír Komorous