Dnes vydává svou tvorbu sám v edici Samopal. Vypaluje CD na domácím počítači, kreslí a tiskne si obaly a sám je distribuuje nebo rozdává na svých koncertech. V březnu vystoupí:



12. čtvrtek, OSTROV U KARLOVÝCH VARŮ, půda Staré radnice, 19:00
17. úterý, HRADEC KRÁLOVÉ, městská knihovna, Tomkova 177, 17:00
18. středa, PRAHA 3, Carpe diem, Jičínská 4, 20:00
20. pátek, PRAHA 1, Kavárna písničkářů Nová síň, Voršilská ulice, 19:00
21. sobota, PIKOVICE, restaurace u Dolejších, 20:00
27. pátek, ČERNO&SICE, Club Kino, Fügnerova 263, 20:30



Nikdy se netajit svým politickým smýšlením. Proto měl od poloviny sedmdesátých let potíže s veřejným vystupováním, podepsal Chartu 77 a od roku 1978 žil v Nizozemí. Po roce 1989 se vrátil, opět se občansky a politicky angažoval, podílel na tvorbě cyklů ČT Příběhy železné opony a V zajetí železné opony. Postupem času se z něho stal kritik české postkomunistické demokracie:

„ Chápu, že když člověka nebaví v této zemi žít, že se mu nechce chodit ani na koncerty písničkářů. Všechno je falešné, kromě lži, která jediná je pravá. Z politických stran se staly loupežné smečky, které vyvádějí k volbě své křivácké kandidáty, jiní nejsou a říkají tomu svobodná volba. Z obecních úřadů se stali předražení nafoukaní vyděrači a všechno smrdí podvodem. Politiky nelze kontrolovat ani odvolat a na každém rohu celé noci svítí herny znehodnocující peníze i charaktery. Všechno to znamená podporu komunistům, kteří jsou dávným dítětem neférového kapitalismu. Ale jak proti komunistům bojovat, když necháváme všude živnou půdu, ze které vzešli? Lid se zahořkle uzavřel do svých soukromých starostí, krajem vládne deprese a tušení, že krize teprve začíná. Nemáme ponětí, jak bude zeměkoule vypadat na jejím konci. Finanční dopady jsou jen důsledky globální politické zvrácenosti. A že by se politici nebo obyvatelstvo probudilo a hledalo nápravu? Není šance. Patologický kazisvět na pražském Hradě by sice chtěl kradoucí neviditelnou ruku trhu ještě neviditelnější a Moskvu viditelnější a vidlácká vláda hledá po sklepech ten pytel cukru, kterým to Evropě slíbila přisladit, ale kromě pocitu studu a trapnosti už z toho nic nebude. A zábavní průmysl svým monopolním kýčem jen prohlubuje tupost a beznaděj a blbý lid si i to nechá líbit. Tak přijďte na koncert alespoň vy, mám nové písně, ty staré jsem nezapomněl a v politických a komerčních operetách nejedu.“

Foto: www.hutka.cz