Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Když se vraždilo jak na běžícím páse
Úvodník: Spisovatel a publicista Miroslav Ivanov se zapsal do čtenářova povědomí jako výrazný představitel literatury faktu. Byl dlouholetým předsedou jejího Klubu autorů. Objevným svazkem Český pitaval aneb královraždy se přihlásil ještě k další vášni. Historie našich národů stála vždy v centru jeho zájmů po celý jeho plodný život. Ten se zavřel roku 1999.
Článek: Ve své knize, svým způsobem historické fresce, přichází s jednou zásadní teorií. Zní: Myslet si, že Slované byli vždy jen mírumilovných povah, převyšujících své soupeře kulturou ducha, tak lžeme sami sobě. Vraždy, kastrace, oslepování lemují naše dějiny běžně. Jako krajky prádlo našich něžnějších protějšků. Obejdeme se bez toho, jistě. Ale s tím je všechno opravdovější, mnohdy i vonnější, přiznejme si. Vylučme na chvíli atributy našich privátních kratochvílí a vraťme se na jeviště dějin. Vítězí ne lepší, ale brutálnější, silnější. A vždy jde jen o takovou „prkotinu“, totiž kdo bude vládnout. Proč si dnes nasazovat „růžové brýle“? Rychleji sáhnout po meči byl příkaz doby. Nedělejme si iluze. Je pořád.
Poselství knihy, pro toho, kdo jej chce vidět, je zřetelné. A vězte, že první vydání Ivanov nasadil do roku 1976. Běsní normalizace a historické alegorie se nepěstují. Ještě toto!
Ale přesto mluvíme o rozšířené praxi spisovatelské generace těch let. Upozornit na neřádstvo v soudobé literatuře a přicházet s pravdou nešlo a tak se uteklo do historie. Tam se to sneslo a čtenář, když chtěl, uměl číst i mezi řádky. Skutečné ho navedly.
Liška nemění zvyky, jen srst. To je další moudrost, která na nás vypadne prostřednictvím Jana Skaláka, jednoho ze dvou vypravěčů a průvodců textem knihy, profesorem historie ve výslužbě. Druhým je Dalibor Daněk jeho generační druh, rovněž penzista, dříve major kriminálky. Sblížila je paradoxně profesní minulost obou a nalezená vzájemná úcta. Jak interesantní na pozadí dávných a zhusta nejasných kaus historie, kdy představitelé češství takový termín asi neměli ve slovníku. Je vhodné připomenout, že dnešní jsou na tom stejně.
Jednotlivé epizody, vlastně dějinné zvraty naší minulosti jsou nazvány jmény soch lidských vlastností, jak je vypodobnil Matyáš Braun. Stojí na zámku Kuks a tamní návštěvou našich vypravěčů se začínají odvíjet případy dávných věků. Není bez zajímavosti, že autor nadhazuje, víceméně bez komentáře, 11. a 20. století, s dovětkem, že někdy se to zašmodrchá. Při bližším ohledání událostí těch století musíme konstatovat, že dění v těchto epochách se jednoduché nezdálo, dle pochytaných slov, ani jejich přímým účastníkům.
Kniha obsahuje velmi slušné grafické vklady s fotografiemi a obrazy dějinných účastníků i jednotlivých fragmentů té které kausy. Nechybí v nich práce Mikoláše Alše nebo přetisk Dalimilovy kroniky. Vlastní preciznost Miroslava Ivanova vešla obecně ve známost a přehled použité literatury tomu odpovídá. Knihu mohu jen doporučit. Minulost přehlížet nelze.
Miroslav Ivanov: Český pitaval aneb královraždy
Vydalo nakladatelství XYZ roku 2009
Obálka www.xyz-knihy.cz
14.05.2009 - Jaromír Komorous