Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Kdo to byl Marbulínek?



Úvodník: Tuhle recenzi uvedu velmi netradičně: Abyste mohli MARBULÍNKA pamatovat takříkajíc "z první ruky", musí vám už být okolo osmdesáti!

Článek:
1.
Čert! A ten první se vynořil už na předvánočním trhu 1931.
Autorem veršíků byl Otakar Haering (1892-1951), občanským povoláním ředitel školy, který plodil (pod jménem Božena Archmannová) i četné milostné romány pro ženy a (pod jménem Dáďa Farářová) i románky dívčí: Helenka (1931), Helenčin sen (1932), Hanička a její družky (1932), Alenka v penzionátě (1933), Alenčiny prázdniny (1937), Anička a její teta (1938), Maminčin mazlíček (1933), Náš diblík (1936), Medička Hana (1935), Soňa vítězí (1935), Srdéčko v pasti (1935)...

To je všechno hezké, Haeringa ale proslavilo cosi ještě dětinštějšího. Jistě: ten čertí kluk. A "knihy" Marbulínek, Kašpárek, pejsek Fenek a jejich veselé příběhy (1931),
Marbulínek, Kašpárek a pejsek Fenek na venkově (1931),
Marbulínek, Kašpárek a pejsek Fenek v zoologické zahradě (1931),
Marbulínek, Kašpárek a Bobi ve škole (1932),
Zvířátka ve škole,
Marbulínek s nejmilejšími zvířátky (1934),
Marbulínkův sen z pohádky do pohádky (1934),
Marbulínek v nebi (1934),
Marbulínek cestuje (1934),
Marbulínek a jeho hračky,
Lucinka a Marbulínek... a další, přičemž literární štafetu převzal i Vladimír Watzke (1900-71) známější jako Vláďa Zíka a doplnil sérii o tituly Marbulínek v cirkuse,
Marbulínek krotitel,
Marbulínkovo představení,
Marbulínkův cirkus (=souborné vydání tří předchozích),
Marbulínek vítá jaro (1934),
Marbulínkova domácí zviřátka,
Nejmilejší Marbulínkova domácí zviřátka či
Marbulínkovy veselé příběhy.

Nejpokleslejší nevkus a kýč se tu snoubily, přesto či právě proto dosáhli Marbulínci vysokých nákladů. Podstatný podíl na tom ovšem měly i ilustrace knížete české výtvarné podbízivosti Fráni Smatka (1899-1978), vl. jménem Františka Smetáka, který se též výtečně etabloval plakáty pro firmu Baťa.

To nejhorší ovšem páchal, když zvířátka pečlivě maloval podle fotografií a jindy zase rovnou podle Walta Disneye (viz úděsná publikace Zvířátka ve škole). Ale ještě k veršíkům... Vznikaly až na základě Smetákových obrazů a nejsou přece jen až takovým zoufalstvím jako ty Zmatlíkem SNOVANÉ pro - taky Smatkem namalovanou – knižní Sněhurku. Přesto...

Aeroplan je nebezpečný, stroj pracovat přestane, jako kámen dolů spadne - a neštěstí nastane... Pod kopečkem na lučinách - travička se zelená, z vesničky se dolů dívá - věž kostela červená... Vidíte je, čertík leží, z kalhot kouká ocásek, Fenek vedle usmívá se, je to pěkný obrázek... A k tomu následující pokusy o rádoby VZNOSNOST: Za plotem v stínu stromoví, když jasné slunko hřálo, několik malých prasátek - skákalo a si hrálo.

2.
A co říct k ději? První tři knihy ještě měly jakýsi kompaktní děj, který navazoval. Zbylé navazují jen volně. A titulní hrdina, jak si vede? Nu, uniká vlastním rodičům v pekle "nahoru" do lesa a mezi trpaslíky, do cirkusu. Skamarádí se s Kašpárkem a nový domov jim poskytne mlýn. Obklopeni krásami přírody vyučují zvířátka a...
U háječka nade mlýnem - zelená se travička, se strakatým telátkem tam - popásá se kravička. A v korunách stromů něžně - šepotala jara báj, každý nadšen zpíval v štěstí, přišlo jaro – bude máj. Všude bylo plno krásy, kraj byl jako pohádka - a v hnízdečkách tulila se – k sobě malá holátka. Pašík volá na klučíka: „Co to děláš? Roch, roch, roch! Jdeš mi se žebříku dolů! Tohle tropí hodný hoch?“
Netropí! Zato následuje návštěva zoo, návštěva Prahy a takovéto horoucí vlastenčení:
Zastavil a v tichém dojmu, točil svojí čepičkou,
zvolal: Řípe, zdravím tebe - i s tvou bílou kapličkou!“
Marbulínek zářil štěstím, nadšen začal písně pět:
„Krásná jest ta česká země, krásný jest ten český svět!“
Ach, ty svatá domovinko, zřel jsem kraje nejkrasší,
svět jsem prošel křížem krážem, ty jsi mi však nejdražší.

Vrcholem poezie i dobrodružna se ale stává exkurze nebesy, kde se vyskytují i všeliké dávné celebrity národní literatury. Však mne znáte, u nás nikdo - bázlivě se nechová, pojďte blíž a posaďte se, jsem Božena Němcová.
Také k tomu doložila - Krásnohorská Eliška: „Hodní jste, že včas jste přišli, u nás nikdo nezmešká.“

A co ještě dodat? Snad jen poslední citaci:
A stará, velká prasnice - též i prasátka malá - za soucit, lásku k zvířátkům - chrochtáním děkovala. I my však poděkujme (a to už nemyslím ironicky) hudebnímu skladateli Jiřímu Zmožkovi (nar. 1943) za někdejší skoro sebezničující reedici Marbulínků (1991-92), anebo tedy aspoň některých. Chápu, že to je někomu i nostalgií, nic to ovšem nemůže změnit na faktu, že ta díla provždycky zůstanou symbolem té nejzavrženíhodnější komerčnosti, jakou kdy se podařilo českým (tedy vlastně československým) děckům podstrčit.
A přece odpusťme! A... Říkají mi Marbulínek, celý svět mne dobře zná, kdo se se mnou jednou sešel, rád si na mne vzpomíná! 

obálka www.neviditelnypes.lidovky.cz


                                   


27.07.2009 - Ivo Fencl