Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Milenec Lady Chatterleyové



Úvodník: „Náš věk je v podstatě tragický, a tak ho odmítáme tragicky brát. Katastrofa se přehnala, stojíme mezi troskami, začínáme si budovat nová bydlišťátka, chovat nové nadějičky. Je to pořádná dřina: do budoucnosti dnes nevede žádná hladká silnice, místo toho obcházíme nebo přelézáme překážky. Musíme žit bez ohledu na to, kolik obloh se nám zhroutilo.“

Článek: Román Milenec Lady Chatterleyová zůstává i přes hranice času jedním z nejlepších milostných románů, jaký se vám může dostat do rukou. Od jeho prvního vydání následného zakazování, až do dnešních časů, se o něm nepřestalo diskutovat. Pravdou je , že představuje dobrý literární zážitek i pro ty čtenáře, kteří jinak podobný druh literatury nevyhledávají.
Milostné romány jsou víc, než jakýkoli jiný druh literatury vystaveny možnosti, že vezmete-li některý z nich do ruky, narazíte jen na povrchnost, hloupost, nadutost, nemorálnost a zcela absurdní pohled na mezilidské vztahy.
I když ani Milence Lady Chatterlyové nemůžeme brát zcela vážně, jako ostatně většinu milostných románů, je to pohled, která stojí za povšimnutí. Na rozdíl od mnoha ostatních příběhů svého druhu, je tento mimořádně upřímný. Je to zcela evidentně autorovo nazírání, ne snad na partnerský vztah dvou lidí jako takový, ale spíš na okamžik takového vztahu. Lawrence nechává pole otevřené, neukazuje, kam až jím zobrazený vztah nakonec dospěje, netvrdí, že hrdiny čeká nekonečné štěstí. Dokonce ani není jasné, jestli nakonec budou oba hlavní aktéři spolu někdy žít. Ono to totiž tady není to důležité.
Základní deziluzi naší doby, že dva lidi, kteří se milují, spolu musí žít, ať to stojí, co to stojí, až do smrti, jinak budou přesně stejnou dobu nešťastní, tady vůbec nenajdete. Román otevřeně říká, že láska, pokud funguje mezi dvěma lidmi, je dar a spíš výjimka než pravidlo. Ale hlavně říká, že ten kdo miluje, není bez ohledu na okolnosti nikdy skutečně nešťastný.
Jistě příběhu lze mnohé vytknout. Bylo poukazováno hlavně na to, že se vlastně jedná o zobrazení milostného příběhu očima ženy, které ovšem napsal muž. Lawrencovi je vytýkána i otevřenost, se kterou popisuje intimní vztah mezi dvěma lidmi. A také nemá smysl zastírat, že se mnohým může zdát román omezený ve svém pohledu a to asi také je. Je to totiž pohled jediného člověka a to nejspíš jen jeden z jeho vlastních pohledů, ale je to pohled úžasný a inspirující a o to myslím jde.
Avšak kromě románu milostného je Milenec Lady Chatterlyové i román společenský. Poválečná společnost, vzmáhající se industrializace, všude přítomné podnikatelské nadšení a s ním spojená bída dělnických vrstev, zkrátka poválečná atmosféra. Rodí se moderní svět a člověk se v něm postupně začíná cítit osamocen, ztracen a beze smyslu. Nejde jen o lásku, ale o všechny hroutící se hodnoty, o to co má smysl. Lawrenc ve svém románu nabízí poněkud svéráznou a jednostrannou odpověď, jako jednu z mnoha.
Popis milostného vztahu muže a ženy se blíží realitě nesrovnatelně víc, než většina toho, co si dnes můžeme přečíst, nebo na co se díváme v televizi. Lawrenc zcela správně totiž upozorňuje, že není pravdou, že láska je vždycky jenom příjemná, žádné takové okamžiky v lásce ve skutečnosti nejsou, vždycky je tu kousek hořkosti, není nic jako absolutní porozumění, vždycky jsou tu omyly a nedorozumění. Od začátku až do konce. Jen málo z nás to chápe a v tom je Lawrencův román skvělý, protože to umí ukázat.


Milenec Lady Chatterleyové, David Herbert Lawrence
Přeložil: František Vrba, Praha 1987
Foto obálky vydání z r. 2008: neoluxor.cz


13.08.2009 - Oldřiška Skočíková