Původně jsem chtěl blížící se akci nazvanou Týden Nepřizpůsobivosti (12.-19.9) prezentovat v duchu osvětovém. Nicméně víkendové události všechno úplně otočily. Vraťme se nejprve o pár dní zpět. Na internetu i na několika plakátovacích plochách v Praze se objevily informace o připravovaném festivalu. Na tuto událost odkazovaly i stránky přestěhovaných squatterů z vily Milada, kteří teď obývají darované byty na Praze 1 v Truhlářské ulici. Právě díky novému umístění začali být označováni za nepřizpůsobivé občany. Už od začátku totiž měli v plánu obohatit dům v centru Prahy o různé koncerty, výstavy, stejně jako kdysi Vilu Milada.
Rozhodně se svým chováním nechtěli přizpůsobit ostatním obyvatelům v domě. Na to asi ministr pro lidská práva Michael Kocáb při předávání zapomněl. Tady se stala největší chyba. Pan Kocáb konal pravděpodobně z dobré vůle a třeba doufal v převýchovu squatterů, ale osobně to považuji za velmi nepovedený krok. A to z obou stran. Pokud si chtěli squatteři zachovat tvář jako lidé, kteří se snaží kulturně zvelebovat dlouhodobě nevyužívané budovy, nikdy se neměli dostat do normálně obývaného domu, kde lidé platí nájmy. Právě v tento okamžik je lidé začali vnímat jako příživníky. Nepochopitelné na celé věci je, že vůbec souhlasí s placením nájemného. To jde proti logice samotného squattingu.
Podívejme se trochu zpátky, ať jsme s to pochopit všechny souvislosti. Zhruba deset let si bandička lidí svobodně bydlí v opuštěné vile Milada v pražských Holešovic. Všichni o tom vědí a pořádají se tam mírumilovné akce, např. koncerty jejichž výtěžky putují na humanitární pomoc (série koncertů Food not bombs) nebo výstavy. Spoustu mých známých takové akce lákaly, bez ohledu na útulnost objektu. Byli rádi za další kulturní alternativu a nestěžovali si. Jenže pak si hlavní město uvědomilo, že přece Milada měla být dávno zdemolovaná. Také již byla vymazána z katastru. Světe div se ona pořád stojí. Takže znovu proběhl zápis do katastru a všichni nezvaní hosté museli letos v červnu prostory opustit. Poté následovalo vyjednávání, které dopadlo, jak jsem již popsal výše.
Začátek nepřizpůsobivého festivalu se odehrál ještě v poklidném a docela i komickém duchu. Na pražském „hyde parku“ na Palackého náměstí se v sobotu 12.září kolem druhé hodiny odpoledne shromáždili účastníci demonstrace. Konala se tu osvěta a probíhala organizace pochodu, která parodovala všechny porady, kde se nešetří slovy jako brainstorming, team building atd. Jeho cíl byl už předem jasný. Vybrat si nový squatt. Jenže výsledek byl až příliš násilný a důsledky se daly předpokládat. Zase se musely objevit obušky a slzný plyn, aby se celá věc vyřešila. Zabarikádování se na střeše domu není správný krok k vyjednávání.
Nikdo si asi nepřál, aby Týden Nepřizpůsobivosti začal zatýkáním a dohady, zda-li byl policejní zákrok oprávněný. Většina lidí si myslí, že odůvodněný byl. Dokládá to internetová anketa na stránkách idnes.cz, kde s policejním zákrokem souhlasí více jak 90% lidí. Ale potyčkou squatterů s policí se rozhodně neměla akce vyhrotit. S duchem squattingu tohle opravdu nesouvisí a uškodilo to pověsti celému festivalu. Sami si položte otázku, co jste do té doby o tomto fenoménu věděli.
Pokusme se odhlédnout od událostí posledních dní a podívat se na program festivalu jako takového. Týden Nepřizpůsobivosti nabízí divadelní, hudební, filmové a různé další kulturní akce. Například se uskuteční koncerty dvou známých kapel My name is Ann a WWW.Takto prezentované to vypadá velmi sympaticky. Dokonce se v programu dostane i na houslový koncert, přednášky a komentované prohlídky hlavního města Prahy. Celý festival pak bude zakončen 6. DIY (Udělej si sám) karnevalem, kde se opět může stát cokoliv. Zkrátka každý 19. září ukáže co umí. Program závěrečné akce bude upřesněn později, ale už teď je označen na stránkách festivalu jako demonstrace. Pravděpodobně to vypadá na karneval za doprovodu policejních jednotek. Jak romantické.
