Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Když Mánes čekal na otpovjet a Čáča rozdával radost



Úvodník: V Roku v dopisech 2. autorka Bronislava Janečková mapuje červenec až prosinec běžného roku. Opět vybírala korespondenci různých osobností z historie dávné i nedávné, které se liší až o celá století. To však publikaci činí pestřejší a zajímavější. Kdo by si dával tu práci „přehrabovat“ se ve 300 let starých materiálech.

Článek: Ovšem opět můžeme narazit na hotové poklady. Málokdo tuší, že třeba Josef Mánes, spjatý bytostně s naší zemí, neovládal příliš český jazyk a v písemném projevu se mu spíše vyhýbal. Nicméně občas se uchýlil k češtině, jako tehdy, když něco potřeboval od svého přítele Vorlíčka: „ Myli priteli“ Před delší časem ja na vás psal – se o něco ptal a na to otpovjet nedostal. Ja s tim douverů nestratil a doufám, ze muj milý pritel tež mě dá odpovjet. Já už dlouhá čas mám tu zádost- divoký růže kere sou zlute a cerveny) malovat…Nečkon se vás ptám jestli je vam znamo ze ta kvetina Zabehlici žije, jestli mohl by přes Krč tam jít.“

Kdo by nevěděl jméno odesílatele, mohl by se domnívat, že se jedná o řádky afrického studenta, který se první rok učí naši řeč. Bůh ví, jestli pan Vorlíček vůbec pochopil, co se po něm žádá.

Karel Čapek o Štědrém večeru počastoval vždy své milé nějakým sladkým slůvkem na papíře. V roce 1922 se jednalo o dvě adresátky. Věru Hrůzovou a Olgu Scheinpflugovou, kterou jistě potěšil: „ Drahá holčičko… přece jen by bylo lepší přijít třeba s holýma rukama a darovat Ti jen a jen radost. Víš, i to je sobecké, strašně bych přál sám sobě, abys vedle mne chodila veselá, cinkající, bezstarostná a pěkně zahleděná do budoucnosti…Člověk obyčejně nemá to, co chce darovat… Za půl hodinky Tě uvidím a zas budu ten protivný a nešikovný Čáča“.

Dopisy Václava Havla Olze vyšly knižně. Zatímco dramatik Čapek se své Olze podepsal jako Čáča, Havel si vystačil s Vaškem, přičemž v dopise z vězení z 26. prosince 1980 líčí atmosféru svého současného domova:“ Stůl byl ozdoben vánočním papírem od Tebe a pak jsem se díval na televizi, kde jsem viděl kus Sukovy Serenády, vánoční koncert Karla Gotta (nic zvláštního) a docela dobrou hru od Marie Poledňákové – tu jsem bohužel neviděl do konce…“
Ani v dalším textu se Havel nestará o to, jak se daří Olze, ale hovoří jen a jen o sobě. Svátky v arestu však musely být pro všechny zúčastněné smutné.

O to víc zahřeje vzpomínka malíře Antonína Slavíčka z Kameniček (citace z dopisu Ladislavu Janíkovi): „Dnes je tuhý mráz. Náš Jeník a Eva na naší zahrádce bruslí – mají kluziště jako dlaň, ale je-li radost větší než kluziště, pak to jde vesele i na tom malém kousku. Na Štědrý večer byli jsme dle starých tradic pohromadě a bylo to u nás jako vždy – s dětmi. Představit si můžete to strojení – stromečkového hluku a těšení.“

No a spolu se Slavíčkem si můžeme vzájemně popřát, aby ono těšení letos nabylo konečně jiného charakteru než komerčního. Vždyť i Rok v dopisech sám objevuje to hezké, milé a už trochu zaprášené.


Bronislava Janečková:_Rok v dopisech 2.
Vydal Radioservis v roce 2009
obálka www.radioservis-as.cz


05.11.2009 - Martina Bittnerová