Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Literární ozvěna Havlovy návštěvy USA



Úvodník: „Dobře si vzpomínám na svůj výjezd do USA v roce 1968,“ říká Václav Havel na přebalu knihy Posmrtný deník, jíž na podkladě tohoto setkání napsal Jiří Kárnet. Dramatik, divadelní kritik a režisér, novinář, esejista, básník a překladatel, narozený 24.1.1920. K tomu všemu je nutné přidat jedno podstatné. Emigrant z roku 1948. A takové lidi stát nechal odejít.

Článek: „Chtěl byste přijet do Prahy na návštěvu?“; Chtěl byste se vrátit natrvalo?“ Dvě otázky, položené vybraným československým emigrantům, jež stály za touto knihou.

Velmi osobní reflexe se střídají s touhou po všeobecné objektivitě a vzniká kočkopes. To zvíře je ukoptěné snahou zaujmout v první řadě jediného čtenáře a tím je na základě položených otázek z roku 1968 Václav Havel. Svou platnost mají i roce 2009.

Esej Jiřího Kárneta ale není z rodu textů, třeba Dalajlámy, o nichž Václav Havel rovněž říká, že je četl téměř jedním dechem. Ty já taky. V případě Kárnetovy knihy se ten úkaz nedostavil. Kárnet si libuje ve vrstvení reflexí, s často nahony vzdálenými osnově souboru, chcete-li předmětem souboru. To ale není na závadu. Vrací čtení do časů čtenářovy soustředěnosti, k filosofickému rozjímání nad textem a v tom momentě jsem s Václavem Havlem silně zajedno. Ať už se esej nahlíží z jakékoliv strany, každou chvíli narazíte na perlu, která sama o sobě volá po samostatném zpracování. Sarkasmus autora prostupuje celou knihou a činí z ní literaturu ne zrovna snadnou. Rozklíčovat skutečné autorovy názory na život v rodné vlasti jde poměrně snadno. Na problém se musí pohlédnout skrze prizma jeho a nejen jeho emigrační vlny. Zasutý stesk, na odiv vystavená shovívavost i k normál životu v domovině. A co je normální? Každého věc! Výsledek? Velký bratr vidí!

Jiří Kárnet v knize tvrdí, že má přílišnou potřebu upřímnosti. Já asi zase potřebu patriotismu. Toho se Kárnetovi nedostává, ale to neznamená, že bychom se s jeho texty neměli seznámit. Ale taky bychom se neměli posadit na zadek z toho, že ty přiběhly „z Emeriky.“ Jedna myšlenka v knize (kterých je tam habaděj) mi zalezla pod kůži víc, než ostatní: Nenávist většiny k menšinám je jasně nejen negativní, ale i zároveň i pozitivní sílou. Velmi podstatnou složkou knihy jsou dopisy Václava Havla Jiřímu Kárnetovi, umístěné logicky v jejím závěru. Kniha obsahuje text, s nímž můžete vnitřně diskutovat nebo ji nechat bez povšimnutí. O kolika vycházejících beletristických svazcích lze říct totéž?

Jiří Kárnet: Posmrtný deník
Vydalo nakladatelství Paseka v roce 2009
obálka www.paseka.cz


28.12.2009 - Jaromír Komorous